Byť šlo o oficiální akt, odehrál se ve velmi odlehčené atmosféře. Jak by ne, vždyť ceremoniál byl součástí konference o humoru, na níž přednesl Svěrák také příspěvek. Když mu titul předali, lidé dlouho tleskali.
„Děkuji vám, moji milí akademičtí přátelé. Mně připadá, že se mi to všechno jenom zdá. Já jsem si ten obřad představoval skoro celou noc, ale netušil jsem, že se kvůli mně sjede tolik významných lidí. Mám to rád, když se sedí i na schodech,“ bavil Svěrák.
„Těší mě, že tato slavnost zachovává dekorum, je středověce důstojná, přitom jí nechybí humor. Já humor neberu jako životní odbočku, pro mě je to program. Vzhledem k tomu, že člověk je smrtelný a mnoho zápasů prohraje, humor je jediným důstojným způsobem, jak s předem prohranou bitvou bojovat,“ řekl Svěrák.
Při předávacím ceremoniálu byl umělec v dobrém rozmaru, občas gestikuloval k publiku, ale když mu plný sál tleskal ve stoje, neskrýval ani dojetí. Setkání na univerzitě jej hlavně příjemně překvapilo.
„Byla tam nádherná atmosféra, důstojná ale i humorná. A to je bezvadný, protože bez humoru já nemůžu dýchat,“ popsal.
Zdeněk Svěrák
|
Ze všech svých profesí nejraději dělá divadlo. „Je to sice práce vyčerpávající, po každém představení ztratím asi dvě kila, ale zároveň mě to nabíjí. Diváci vám dají jasně najevo, jestli jste to udělal dobře nebo ne,“ říká.
Čeština, které se celý život věnuje a díky které také získal čestný doktorát, je pro něj vlastně takovým zázrakem.
„Je skvělé, že se našlo několik nadšenců, kteří se rozhodli, že ji vzkřísí. Je to bohatý jazyk ve všech patrech od suterénu až po půdu. Stojí za to ji pěstovat. Myslím si, že zbytečně nahrazujeme některá naše krásná slova cizími. Máme „příběh“ a říkáme zbytečně „story“ a podobně,“ uvažuje.
Rektor univerzity Josef Hynek ocenil jeho vytříbený styl a cit pro práci s naší mateřštinou. „Moje generace s jeho tvorbou vyrostla, ale ctí ho i generace mých rodičů. Za vlastní jeho tvorbu přijala i generace mých dětí a jeho básničky a písničky si zpívají i naši nejmenší,“ uvedl.
Ve svém proslovu Svěrák například radil, jaký by měl vypadat správný vypravěč: „Takový vypravěč především ví, co stojí za vyprávění, co říci dřív a co prozradit až na konci. Nesmí nudit a musí být stručný,“ pronesl.
A mluvil také o humoru v divadle. „Pro humoristu je divadlo laboratoří, ve které si ověřuje, jak vystavět vtip. Množství repríz mu dává příležitost hledat, která varianta je ta pravá,“ poznamenal.
