Kapela Kantoři

Kapela Kantoři | foto: Archiv kapely Kantoři

Zpívající Kantoři oslaví čtyřicítku v novobydžovském divadle

  • 0
Kdyby existovaly spravedlivé ceny za muzikantskou poctivost a věrnost, Jan Filip by jich jistě měl plné almary. Kapelník královéhradeckých Kantorů drží zavedenou firmu podnikající v lidových písničkách už čtyřicet let. V pátek oslaví kapela 40. výročí v novobydžovském divadle.

"Bydžov drží přátelství se slovenským Breznem, kde existuje výborná country kapela Vodopád. Poznali jsme je při našem vystoupení v Brezně a pozvali je k nám. Na několik našich písniček budou stepovat Láďa a Pavlína Forštovi, zahraje si s námi i hradecký dětský folklorní soubor Červánek a výborný bubeník Václav Tláskal,“ říká Jan Filip, který hraje na housle, niněru, fidulu, trumšajt i na středověké dudy.

Folkoví Kantoři totiž čtyři dekády slaví novým DVD s výběrem patnácti písniček z let 1970-2010, jehož název lakonicky shrnuje čtyřicetiletou éru: Proč bysme veselí nebyli.

"Řeknete-li Kantoři, vybaví se hradecký kraj. Proto jsme písničky natáčeli na půvabných místech, aby bylo na co koukat, třeba ve skanzenu Villa Nova v Uhřínově, u zámku Sloupno, v lomu ve Stanovicích u Kuksu, na náměstí v Novém Bydžově, v hřebčíně Kubišta v Měníku, u hradecké katedrály sv. Ducha či u Vojtěchova dubu ve Skřivanech. I samotné natáčení bylo oslavou, protože kam jsme přišli, tam byli vynikající lidé. Ale i Kantoři jsou bezvadní, takže jen sklízeli, co zasévali,“ říká režisér a kameraman DVD Jindřich Honzík.

Při nočním natáčení písničky Nevstoupím do chrámu od Alfonsa X. u sv. Ducha se v oknech na náměstí otvírala okna. Nikoliv však, aby spáči láteřili, ale aby mohli poslouchat. První náklad DVD s bonusovou filmovou vizitkou kraje hned zmizel, nyní se dolisovává další, aby bylo na křtu co polévat.

Kantoři jako jedni z prvních u nás hráli české, moravské, irské či francouzské lidovky a o Vánocích přidávali koledy. Už od první učitelské sestavy na hradecké pedagogické fakultě.

Uspěli na folkových Portách, v nejslavnějším složení už coby profesionálové s kytaristou Milošem Dvořáčkem a jeho tehdejší manželkou Lídou a basistou Tomášem Uhlířem natočili znamenitá alba Polní kvítí, Krakonošův rok, Pokoj, štěstí, zdraví či Tam u Královýho Hradce a projeli celou Evropu.

Podívej, jak to s ním šije

Jan Filip přes mnohé odchody značku udržel, v roce 1992 přišla kytaristka a zpěvačka Eva Černíková, druhou zpěvačku a hráčku na všemožné flétny měl doma, dceru Martinu, nyní Vejrovou.

V roce 2000 přišel rocker, kytarista a bubeník Miloš Panchartek. I alb přibylo: Kantoři 5 (1998), Zvěstujem Vám radost (2001), Vítr z Keltie (2002), Hodokvas (2003) Vánoční rosička (2005) a Jarmark (2008).

Když Filip zůstal s Jaroslavem Menclem v kapele sám, sbormistryně Kantilény Eva Špriňarová mu doporučila Evu.

"Jarda ji přivedl na zkoušku, hned bylo jasné, že je perfektní. Rozešli jsme se na prázdniny, že si zavoláme. Na jejich konci mi zvoní telefon: Ahoj, Honzo, tady Eva. Já se musel ptát která. A ve sluchátku se ozvalo: No, ta co s vámi hraje,“ vzpomíná kapelník.

Kapela ustála i mateřské povinnosti zpěvaček, pořadatelka vozila kočárek a Kantoři odehráli výchovný koncert. Kojilo se o pauze.

Pro Evu Černíkovou byl Jan Filip vždycky autorita. "Moje maminka se dívala na Kantory v televizi a vždycky říkala: Podívej na toho houslistu, jak to s ním šije! Jako dítě jsem chodila na jejich koncerty a v šestnácti se zamilovala do folkové muziky. Hrála jsem na klavír, ale ten šel stranou, když jsem se jako samouk začala učit na kytaru. Hrozně jsem chtěla s někým hrát, takže se mi splnil sen. Kantoři jsou moje srdeční záležitost,“ říká zpěvačka.

Doma hráli spíš Beatles

Filipova dcera je slýchala odmala. "Když u nás zkoušeli, seděla jsem pod stolem a poslouchala,“ říká Martina Vejrová.

"Viděla z nás vlastně jen nohy, jak si podupávají do rytmu,“ podotýká s úsměvem kapelník.

"Tím jsem nasávala muziku, v deseti letech jsem začala hrát ve folklorním souboru, který taťka založil na základní umělecké škole. Když odešel pan Mencl, zjistila jsem, že umím všechny písničky zahrát zpaměti. Jak jsem to slyšela, tak jsem si to hned zkoušela. A to Kantory jsme doma moc neposlouchali, taťka si vždycky pustil jen výsledek. Doma spíš hráli Beatles. Kantory jsme si spíš pouštěly jen my děti,“ říká Martina Vejrová.

Miloš Panchartek přišel z tanečního orchestru a dal kapele další rozměr. Nedávno se vyznal, že se Kantorem stal z drsného rockera.

"A dnes si to užívám. Jejich hudba se mi vždycky líbila, ale říkal jsem si, že na to nemám, že mi jsou souzené tancovačky. Moc si vážím toho, že jsem jedním z Kantorů, o čemž se mi ani nezdálo. I když se mi o tom zdálo,“ uvedl kytarista.

Kantoři nejsou ortodoxní, vždyť Filipovými vzory jsou nejen Konrádyho dudácká muzika a Krčkova Musica Bohemica, ale i žánrově otevřená irská kapela Chieftains. "To je moje modla, už pro interpretaci, v níž dokonale skloubí tradici s modernou,“ uvádí Jan Filip.