První nákladní automobily přijely pro obyvatele Kibery po půl sedmé ráno místního času. Pár šťastlivců naházelo své skromné jmění na korby a zamířili do 300 nových bytů, které postavila vláda s podporou OSN.
Hilda Orlaleová řekla BBC, že se na nový dům nemohla dočkat. "Do teď jsme ani neměli toaletu," popsala katastrofální situaci ve slumu. "Za použití záchodů jsme museli platit," dodala s tím, že výkaly rodina běžně dávala do plastových nádob a vyhazovala je z okna.
Keňský premiér Raila Odinga při té příležitosti poznamenal, že na největší slum v Africe nemůže být pyšný, ale pro zdejší lidi je připravené nové moderní bydlení se školami, obchody, dětskými hřišti a dalším zařízením. Za byt přitom zaplatí v přepočtu jen 180 korun měsíčně.
"Dnes jsme udělali první krok na dlouhé cestě k dosažení základních potřeb a práv našich lidí ve slumech," řekl šéf kabinetu.
Starousedlíci bojují o půdu
Ne všichni se ale podle všeho do nových bytů těší. I když je Kibera přelidněná a mezi domy z plechu, hlíny a klacků bují kriminalita, nezaměstnanost a nemoci, tak se někteří z obyvatel hodlají o své bydlení soudit.
Podle BBC je vlastnictví půdy v Keni velmi citlivou otázkou. A 80 lidí, kteří se s žalobami vydali k soudu, tvrdí, že půda v Kibeře je jejich a vláda nemá právo chýše bourat. Soudci žaloby řeší a až do jejich rozhodnutí nesmí do Kibery přijet jediný bagr.
Ke stížnostem se navíc přidávají i Núbiové. Původní obyvatelé slumu se domnívají, že by ve čtvrti stačilo zlepšit podmínky. "Můj dům má vodu i elektřinu, ale nesmím tu postavit pořádný dům, protože vláda říká, že půda patří jí," stěžuje si Ibrahim Diaby.
"Je to otázka přirozeného práva. V Kibeře jsme žili dávno předtím než bylo Nairobi Nairobi a Keňa Keňou," dodal. Premiér Odinga na to říká, že ve slumu už dávno nežijí jen Núbiové a místo musí být přebudováno.