"Codex gigas neboli Ďáblova bible je středověký rukopis, jenž proslul ze dvou důvodů. Za prvé je pokládán za největší zachovalý bohemikální i světový rukopis. Za druhé obsahuje velkou celostránkovou postavu ďábla, což vysvětluje druhý název rukopisu," připomíná znalec Antonín Krejčíř.
Podle odborníků je pozoruhodné, že prakticky celý rukopis – písmo, iniciály a iluminace – je dle všeho dílem jediného člověka, který zřejmě pracoval na "obrovské knize" v benediktinském klášteře v Podlažicích na Chrudimsku v období 1200 až 1230.
V objemném svazku je i kalendář s nekrology
Dřevěné desky originálu, uloženého v Královské knihovně ve Stockholmu (pozn. red. – ze sbírek císaře Rudolfa II. jej za třicetileté války v polovině 17. století odvezli Švédové jako "kořist"), mají rozměr 920 × 505 × 220 milimetrů a obsahují přes tři sta pergamenových listů.
"V Codexu gigas je Starý i Nový zákon, Kosmova kronika česká, spisy a traktáty, kalendář s nekrology nebo seznam podlažického bratrstva," nahlíží dovnitř rukopisu Krejčíř.
Kromě křesťanských knih byly do Codexu gigas vybrány doplňující informace o historii Židů, univerzální znalosti či lékařské poznatky. V rukopise lze najít i kratší texty – například kalendář se seznamem světců a "zpovědní zrcadlo".
"Dvě celostránkové ilustrace zobrazují jednak Nebeský Jeruzalém, jednak na protější straně postavu ďábla. Takto umístěné ilustrace představují rozdíl mezi symbolem naděje a zmaru nebo symbolem dobré a svůdné cesty, světla a temnoty. Záleží, co si my lidé zvolíme," líčí mistr knižní vazby Jiří Fogl.
Právě tento nadšený muž se šikovnýma rukama se velkou měrou podílel na rekonstrukci Codexu gigas v roce 2007. "Jednotlivé listy makety nejsou pergamenové, ale jsou tvořeny papírem – kartonem. Knižní blok obsahuje 105 složek o rozměrech 89 × 49 centimetrů. Každá z nich pak dva dvoulisty. Dalších šest stran tvoří takzvané vakáty – strany prázdné, aby se dodržela požadovaná tloušťka knižního bloku," popisuje umělecký knihař.
