"V osmnácti jsem šel na brigádu do skladu, kde mi 750 kilo těžký transportní vozík přirazil nohu ke sloupu a ještě se po ní svezl. Kotník mi to rozdrtilo na 24 kousků, měl jsem otevřenou tříštivou zlomeninu a strhlo mi to veškerou kůži," vypráví dnes čtyřiatřicetiletý Jaroslav Petrouš.
Úspěšný paralympionikJaroslav Petrouš je úspěšným paralympijským atletem. Má několik českých rekordů v hodu diskem. Jen tři metry zaostává za tím světovým. Věnuje se i oštěpu či vrhu koulí. |
S těžkým zraněním strávil řadu týdnů v nemocnici a ještě přes rok se léčil rehabilitací. Prodělal také několik operací. Tenkrát o nohu málem přišel.
"Dostal jsem infekci a blížila se do kosti, vydlabávali mi z nohy mrtvou tkáň. Následně jsem se dostal ke svému sportovnímu traumatologovi doktoru Stašovi, který se o mě stará dodnes. Udělal mi dvě operace, při jedné mi různě poslepované kůstky zabrousil do kotníku, abych ho mohl alespoň trochu používat," popisuje Petrouš.
Noha už nikdy nebyla v pořádku, ale Petrouš se snažil žít normálním životem. V rámci možností i sportoval. Osud však zaúřadoval znovu, tentokrát při paintballu.
"Před šesti lety jsem při hře skočil rozeběhnutý do výkopu. Noha už následkem prvního zranění nebyla příliš silná a nemohl jsem ji posilovat. Ozvala se šílená rána a v koleni mi prasklo všechno - menisky, zkřížené vazy a ještě jsem si zlomil čéšku," vysvětluje Petrouš.
Budu sportovat s protézou
Od té doby má 24 hodin permanentní bolesti. Prodělal přibližně šest operací, ale stav se nikdy nezlepšil. Prášky už také musel vysadit. Na bolest bral ty nejsilnější, ale cítil se po nich unavený, neschopný podávat dobré výkony.
"Ta bolest se dá zařadit do tří fází. První je permanentní bolest, kterou se člověk už naučil nevnímat. Pak je druhá bolest z přetížení, když třeba dlouho stojíte. Ta třetí fáze je třeba při chůzi. Musím brát i prášky na spaní, každé bolestivé otočení mě probudí," hovoří Petrouš.
Rozhodl se žít bez nohy. Chce si ji nechat amputovat. Musel si sehnat posudky od řady lékařů. Hrozí však, že bude mít takzvané fantómové bolesti, tedy bolesti na místě amputované nohy.
"Už jsem však dlouhodobě rozhodnutý a vím, co mě čeká. Je to má naděje a já se chci s protézou plně věnovat sportu a své rodině a dětem," uzavírá Petrouš.
