Že platili za hlavní hvězdu, za tím si stojí někdejší tajemník Freddieho Mercuryho Peter Freestone i kytarista Queen Brian May. Oba si zdravě nadrzlé swingové úpravy hitů okamžitě oblíbili.
May o kapele na svých stránkách napsal: "Sort of Frank Sinatra /Michael Bublé meets Queen", tedy "Jako by se Sinatra nebo Bublé pustili do Queen".
Piráti nenechali nic náhodě, vypilovali program, světla i kostýmy, nechyběla ani děla s girlandami a závěrečná britská hymna God Save To Queen, jež přešla v hymnické Happy Birthday, Dear Fredie. To s nimi zpívalo tisíc diváků z celého světa. A opodál u jezera se tyčila slavná Mercuryho socha.
Lidé od Queen byli ohromeni
Vše přitom začalo zdržením v koloně z letiště, nepřítomnými zavazadly s nástroji a ohlášenou bombou v centru města.
"Když policie kvůli bombě uzavřela půlku města, nikdo tam nesměl, ani my. Tedy sečteno a podtrženo - méně času, více stresu. Ale vyšlo to. Měli jsme radost, že po koncertě za námi přišli lidé z kanceláře Queen, třeba autor jediné autorizované biografie Jim Jenkins nebo Jacky Smithová. Požádali nás o nahrávku našeho vystoupení a nabídli účinkování ve Velké Británii. Říkali, že jsou ohromeni, jakým způsobem jsme se postavili k notoricky známým hitům. A to jsou lidé, kteří s Mercurym trávili den co den od 70. let, to už něco znamená. A na to vůbec nejste připravený," říká Jiří Ševčík.
Vystoupení Pirate Swing bandu v Montreux
Vystoupení Pirate Swing bandu v Montreux
Vystoupení Pirate Swing bandu v Montreux
Natož pak na šílenství, které zažil v neděli, když šel po Montreux na oběd. "Pořád mě někdo zastavoval, chtěli se fotit a žádali podpis. Napočítal jsem téměř čtyři sta osob z dvanácti zemí," stále tomu odmítá věřit zpěvák.
Švýcarský tisk psal o senzaci, že něco takového tam ještě nikdy nikdo neslyšel a - s odkazem na tamní nejstarší a největší jazzový festival na starém kontinentě - že je šťastný ze skvělého spojení jazzu a Freddieho Mercuryho, protože obě veličiny jsou v Montreux doma.
Pirátům stále chodí i další nabídky - z Německa či Holandska a ozvala se i prezidentka fanklubu Queen pro Latinskou Ameriku. "Projevila zájem o naše hraní v Argentině. Samozřejmě, řeči se vedou a voda teče, ale teď už je mnohé z toho na 90 procent jisté," uvádí Ševčík.
We Are The Champions má rytmus passo doble
Jak on, tak i kapelník a aranžér pianista Radek Škeřík by queenovský materiál, v němž We Are The Champions má rytmus passo doble, We Will Rock You je blues a metalový nářez Hammer To Fall klavírní baladou, rádi nahráli na cédéčko.
"Už kvůli tomu, že to prý nesmírně zajímá Briana Maye," podotýká Ševčík. Mrzí ho však, že hvězdy, třeba kostýmní návrhářka hvězd Diana Moseley či producent David Richards při falešném poplachu s bombou sedli do aut a zmizeli.
Autor rafinovaných aranží při zkouškách míval pocit, že občas něco vázne. "Když stojíte na pódiu, většinou máte nervy, ale tady jsem je neměl. Myslel jsem, že na tak důležitém vystoupení se dostaví tréma až na půdu, ale kupodivu jsem šel na jeviště absolutně bez stresu. Malinko jsem měl jen strach z technických záležitostí, z kouře a efektů, ale stran muziky jsem byl úplně klidný. Jediné, co jsem si uvědomil jako nedostatek, je pohybová složka členů kapely, hlavně moje směšné pohyby," říká s úsměvem Radek Škeřík.
"Radek je zbytečně skromný, měl tam několik klavírních sól a publikum bouřilo. Skoro jako ve Wembley," podotýká Ševčík. Když zpíval I Want To Break Free, zkusil jako Mercury vynechat God knows. A obecenstvo, namixované z movitých VIP fanoušků Queen, z lidí od kapely i z obyčejných fandů, to zaburácelo za něj. "Lidi reagovali bezvadně a velmi bezprostředně," dodává klavírista.
Když zhasla světla v Montreux
Na třídenním memoriálu vystoupily u sochy či v kostele další kapely, třeba folklorní Švýcaři, kteří si hity Queen zkusili s virtuosním cimbálem a harmonikou. Největší jeviště a hlavní čas však měli Piráti. Dokonce kvůli blikajícím tričkům a efektnímu nástupu Východočechů radní města Montreux po čas koncertu vypnuli část veřejného osvětlení.
"Jsme malý bigband a nijak výrazně nepřečníváme zdejší kvalitu, prostě není to nic, co by jazzovému publiku bralo dech. Na jazzové akci bychom asi tak dramatický úspěch nezaznamenali, ale tady bylo spíš rockové publikum, z něhož většina vidí něco takového poprvé. Jsme výjimeční, že máme jiný repertoár," uvádí Keřík.
"A skvělé aranže," dodává Ševčík. Když se v jednom hitu jako fór ozvalo pár tónů z Dvořákovy Novosvětské, zaburácel hlouček Čechů. Piráti chtěli být "čitelní", tak zpěvák navrhl trika - vpředu logo Pirate Swing Bandu, na boku autorsky chráněná silueta Mercuryho a na zádech Freddie 65.
"Nabídl jsem to pořadatelům, že je přivezeme s sebou. Nejdřív souhlasili, ale dva dny před vystoupením napsali, že ne. Poslal jsem jim tedy návrh a oni obrátili, že je budou prodávat v obchodě Queen, jediném na světě, kde pořídíte číslované kopie Mercuryho sochy nebo zlaté desky. Ty stojí děsné peníze, tisíce franků. A naše trika se vyprodala za dvě hodiny. Dokonce ho nějaká blondýna z Británie rvala násilím z jednoho člena kapely," říká Ševčík. Část z výtěžku kapela věnovala na The Mercury Phoenix Trust, nadaci bojující proti AIDS.
