Příběh dokresluje atmosféru doby zahnívajícího socialismu a také připomíná, jak se od té doby leccos změnilo. A leccos zase ne.
Na konci osmdesátých let se zrodil megalomanský záměr stavět novou lanovku až na vrchol Sněžky, kde by byla zakončená obří stanicí s hotelem. V letech 1988 a 1989 proti tomu kolovaly mezi lidmi petiční archy.
Vlasta Tvrdíková tehdy učila pátým rokem na poličském středním odborném učilišti, když obdržela poštou od kamaráda šestistránkový text s názvem Případ Sněžka.
Historie lanovky na SněžkuSedačková lanovka na Sněžku začala vznikat těsně po konci druhé světové války a v lednu roku 1949 byl spuštěn její první úsek z Pece pod Sněžkou na Růžovou horu. O několik měsíců později se rozjela i druhá část na vrchol nejvyšší české hory. V letech 1962 až 1963 upravili odborníci lanovku tak, aby v zimních měsících bylo zabráněno padání dopravního lana z namrzlých podpěr. Téměř dvacet let poté měla opět problémy. Kvůli nesplnění nových bezpečnostních norem se musela na začátku osmdesátých let několikrát na delší dobu zastavit. V letech 1988 až 1989 pak vznikla petice proti megalomanskému záměru státu postavit na Sněžku novou lanovku s obří horní stanicí a hotelem. Teď se místo zastaralé sedačkové lanovky staví moderní kabinková. Její kapacita bude podle dohody se Správou Krkonošského národního parku stále "jen" 250 lidí za hodinu, horní stanice na stejném místě. Lidem by měla začít sloužit od konce března 2014, ale není vyloučeno, že se rozjede už letos (o posledním vývoji stavby čtěte zde). |
V něm jeho autoři kritizovali záměr rozsáhlé výstavby lanovky na Sněžce a popsali negativní vlivy na přírodu, které měly lanovka i demolice dosavadní České boudy a stavba nové boudy přinést.
Kritika se týkala například pokácení části kleče na úbočí Sněžky při stavbě, úniku škodlivých látek při zasazení nových sloupů i množství hluku, jehož zdrojem by byl provoz lanovky.
Učitelé petici podepisovali a pak podpis odvolávali
"Nedopusťte hazardování s přírodním prostředím naší nejvyšší hory! …Výrazně přibude účastníků jednodenních autobusových rychlozájezdů, a vůbec motorizovaných ´takéturistů´, zvyklých všude se nechat vyvézt. Především tito lidé svou přítomností, svým chováním zvýší zatížení přírodního prostředí hory," napsali mimo jiné v roce 1988 autoři textu, doktoři přírodních věd Antonín Mucha a Miloš Kužvart i právník Petr Kužvart.
Text končil výzvou občanům, aby svůj postoj k této stavbě posílali formou podnětů a peticemi vládě, kopie pak do redakce Rudého práva a Petru Kužvartovi.
"Z textu nevyplývalo podle mě nic protirežimního, potenciálně nebezpečného, nedalo se s ním než souhlasit, takže jsem ho přečetla na veřejné schůzi ROH ve škole a vyzvala jsem ostatní, aby se podepsali. A podepisovali se docela houfně," vzpomíná Vlasta Tvrdíková.
Jenomže už druhý den začali někteří kolegové podpis odvolávat. A ihned poté se objevila na odborném učilišti Státní bezpečnost.
"Chtěli po mně text petice a podpisy. Text petice jsem jim poskytla, ale předat podpisy jsem odmítla. A oni na to, že stejně vědí, kdo to podepsal. Tak jsem řekla - tím líp pro vás!"
Potom se estébáci zajímali o to, jestli pojede do Prahy na nejbližší demonstraci a doporučili jí, aby tam nejezdila.
"Řekla jsem jim, že jim to nemohu slíbit a jela jsem tam," řekla žena, která sice nebyla členkou disentu, ale s několika jemu blízkými lidmi se tehdy stýkala.
Po výslechu zamířila do ředitelny a v rozčilení vynadala řediteli, že ji udal. Ten tvrdil, že on to nebyl. V každém případě to pro ni znamenalo další zkušenost s chováním lidí v jejím okolí.
Dusno ve škole po této nepříjemné návštěvě sice nastalo, ale nakonec z toho žádné větší následky nebyly. Podle Tvrdíkové měli učitelé na odborných učilištích ve smyslu ideového nátlaku přece jen větší pokoj, než v jiných typech škol.
Důvody proti stavbě až na vrchol trvají
I dnes, když se lanovka staví nová ve stejné délce, jakou měla už od roku 1949, Tvrdíková znovu říká, že by až na vrchol vést neměla.
"Je mi to k smíchu a říkám si, jak jsou nakonec peníze mocnější než státní aparát. Věděla jsem sice, že je celá petice tak trochu provokace, ale důvody proti stavbě lanovky byly pro mě velmi relevantní už před čtvrtstoletím a takové pro mě také zůstaly. Opravdu si myslím, že není nutné, abychom se za pomoci techniky dostali úplně všude a aby bylo všechno snadno přístupné, často z pouhých komerčních důvodů," říká Vlasta Tvrdíková.
Lanovka dnes a kdysi |
Nakonec bude na přání ochránců přírody hodinová kapacita nové kabinkové lanovky na Sněžku 250 lidí, tedy stejná jako v případě staré sedačkové dráhy.
Petičníky na konci osmdesátých let provokovaly parametry, které počítaly se 400 cestujících za hodinu. Dráha na Sněžku je přesto jedinou novostavbou svého druhu, která vede až do nejpřísněji chráněné oblasti českých hor.
Tvrdíková zůstává svým názorem i dnes blízká spoluautorovi někdejší petice "Případ Sněžka" Miloši Kužvartovi. Ten ani ve svobodných poměrech na přelomu tisíciletí coby ministr životního prostředí stavbu lanovky až na Sněžku nepodpořil.
"Moje stanovisko se přiklání k variantě ukončení lanové dráhy na Růžohorkách, i když ve mně vzbuzuje určité obavy odlesnění pěti hektarů pro novou sjezdovku v dolním úseku lanovky. Tuto variantu považuji za nejrozumnější kompromis. Zpřístupnění vrcholu lanovkou by mohlo přinést překročení únosnosti tohoto území a z unikátní lokality by časem bylo pouze místo dalekého výhledu," konstatoval před lety Miloš Kužvart.
