Dílo podle návrhu architekta Bořka Šípka stojí v Hradci poněkud symbolicky před hlavní budovou městské knihovny ve Wonkově ulici, v těsném sousedství takzvaného „Kremlu“, bývalého sídla KSČ v krajském městě.
Uctít památku prvního českého prezidenta přišly na tři stovky Hradečáků, především starší generace. „Milujeme Václava Havla, jako osobnost, politika, dramatika. Byl to skvělý člověk. Lavička před knihovnou je pěkná vzpomínka. Celý svět si pana Havla váží a my tady pořád ofrňujeme,“ shodly se kamarádky Jana Koutníková a Lenka Teichmanová, které si odhalení lavičky přišly prohlédnout.
Tichou, ale velice důraznou připomínku Havlovy politiky a činů s sebou přivezl Hradečák Karel Filzak, který během celé slavnostní události držel transparent s tibetskou vlajkou a fotografií dvou přátel: Václava Havla a tibetského dalajlamy. „Tibet jsme vyměnili Číně za ekonomické výhody, Ukrajinu vyměňujeme Rusku za ekonomické výhody a mám obavu, že brzy vyměníme náš stát také za ekonomické výhody,“ odůvodnil Filzak svůj tichý protest.
Ten neunikl ani prvnímu Havlovu kancléři a pozdějšímu ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi, který se v Hradci nečekaně objevil. Původně se totiž z akce omluvil kvůli pracovním povinnostem.
„Když se podívám tady naproti a vidím tibetskou vlajku a fotku, tak se mi zdá něco velmi divného. Někdy totiž lehce zoufám nad vlastním národem. Dva roky po smrti Tomáše Garrigua Masaryka všichni zatracovali vzpomínku na prezidenta, zatracovali Československou republiku a tvrdili, že je to mylná cesta. Zdá se, že se tento fenomén objevuje zas. Dva roky poté, co zemřel Václav Havel, slýcháme, že jeho politika lidských práv byla mylná, že škodila našemu exportu a vůbec jeho pojetí lidských práv bylo zastaralé. Opouštíme myšlenky listopadu 1989, myšlenky lidských práv. Já osobně si myslím, že je čas se dát do boje za lidská práva,“ promluvil k návštěvníkům Schwarzenberg.
Lavička přišla na 350 tisíc
Poklidné půlhodinové shromáždění, na němž se vystřídalo několik řečníků, narušil jen řidič okolo jedoucího vozidla, který při průjezdu kolem davu začal troubit a hlasitě vykřikovat „ať žije humanitární bombardér“. Havlův dvorní režisér Andrej Krob, který byl zrovna u mikrofonu se jen lehce odmlčel a dál pokračoval ve vzpomínání na zkoušky Havlových her v hradeckém Klicperově divadle. Kritikům na závěr jen doporučil, ať se na lavičku, kterou vlastně tvoří dvě židle, usadí a rozjímají.
Lavičku, kterou navrhl architekt Bořek Šípek, tvoří kromě dvou křesílek i stolek, jímž prorůstá lípa. Obě židle nesou vzpomínku na Havla také díky skleněným aplikacím, zelené kouli a červenému srdíčku. „Václav Havel se vždy podepisoval zelenou fixkou a k tomu namalovat červené srdíčko,“ vysvětlil symboliku Šípek.
Hradec lavičku pořídil za 350 tisíc korun a byla už druhým pokusem o připomenutí exprezidenta ve městě. Před dvěma lety někteří představitelé města usilovali o přejmenování náměstí Svobody na náměstí Václava Havla, to ale v červnu 2012 zastupitelé neschválili. Problémy byly i s touto lavičkou, proti jejíž ceně někteří Hradečáci protestovali.
Lavičku se ale nakonec podařilo prosadit a Hradec se stal sedmým městem na světě, které ji má. První vznikla loni v říjnu ve Washingtonu na popud velvyslance Petra Gandaloviče. První lavička v Evropě přibyla 10. prosince v Dublinu, letos 1. května se dočkala i Praha. Mezitím už ji mají rovněž v Barceloně a v Českých Budějovicích a velmi rychle přibývají další města po celém světě. Lavičky už připravuje například Chrudim či Brusel.
