Už je to zhruba třicet let, kdy Josef Komárek spolu se svým otcem našli u kontejneru starý betlém. Dřevěné dílo, ze kterého se po bližším prozkoumání vyklubal králický betlém, začal pomalu restaurovat.
„Byl jsem se ptát po muzeích, nikdo nevěděl, o co jde, protože po odsunu Němců to byla věc dost neznámá. Žádná literatura neexistovala,“ vypráví hradecký betlémář, který dnes jemné figurky tvoří v dílně v panelákovém bytě na hradeckém předměstí.
Z amatéra se postupně stal vyhledávaným profesionálem, který o betlémech přednáší po Evropě, pořádá řezbářské kurzy a připravuje i knihu o králických betlémech. Začátkem prosince se Josef Komárek stal i držitelem ocenění Zlatý kolovrat, který Královéhradecký kraj uděluje lidem, kteří se zasloužili o rozvoj lidové kultury a řemesla.
„Jednu figurku jsem řezal třeba třicetkrát“
„Musel jsem se propracovat až na umění těch německých řezbářů, kteří na to měli vlastní školu, v níž se to učili tři roky. Asi patnáct let jsem dělal chyby, pořád jsem něco studoval. Když jsem restauroval, jednu figurku jsem řezal třeba třicetkrát, než jsem ji vyřezal do takového tvaru, jaký měla mít. Řezbáři totiž měli své rukopisy, které musím napodobit,“ popisuje svoji práci Komárek.
Je absolventem sochařsko-kamenické školy v Hořicích, a tak k rukodělné tvorbě nemá daleko. Práci s kamenem se věnoval i profesionálně, s postupující vášní pro králické betlémy ale nakonec přešel na plný úvazek k nim.
„Když jsem začínal, byl jsem na svoji práci nesmírně hrdý a myslel jsem si, že to dělám dobře. Teď když se na ty figurky koukám, mám je schované ve sklepě, pochopil jsem jednu věc: nejtěžší je na mé práci správně to vidět,“ vysvětluje pravidlo restaurátorských úspěchů.
Jak poznáme, že betlém, který jsme našli v pozůstalosti po prarodičích, je opravu pravý králický?
„Králické figurky jsou ze smrkového dřeva, naštípané špalíčky se povaří ve vodě, aby se dřevo stalo zpracovatelným. Jsou štíhlé a mají nohy tak, že pata jedné nohy směřuje doprostřed chodidla druhé nohy, takže to dělá trojúhelník, jsou tedy takové roztančené. Byla to práce, která pomáhala lidem přežít v horách,“ popisuje charakteristické figury Komárek a upozorňuje, že spousta figurek je prodávána jako králické, ač jimi nejsou.
Josef Komárek kromě tvorby a restaurování betlémů také vede řezbářské kurzy, v nichž se snaží své umění předávat dál. Na tvorbu králických betlémů je ale podle něj potřeba velká dávka talentu a také správný pohled.
„Mám jednu zkušenost: na řezbářském kurzu jsem měl hluchoněmou Romku, která jediná viděla přesně, jak to má být. Byla moc talentovaná a také krásně fotografovala,“ vzpomíná. Kurzů měl už nespočet, ten největší z nich přímo v Králíkách.
Připravovaná kniha přiblíží řezbářství i jeho historii
V současné době Komárek připravuje vlastní knihu, v níž pojedná nejen o řezbářství, ale i o historii králických řezbářů.
„Rád bych zdokumentoval řezbářství před 1. světovou válkou, protože v ní většina řezbářů padla. Po válce nastoupili do kurzů placených státem invalidé, takže už to nebylo ono,“ říká hradecký umělec, kterému za život rukama prošly už tisíce figurek.
Na jejich tvorbu se snaží používat i historické nástroje. „Na malování jsem koupil pozůstalost po výrobci štětců z první republiky. Manželce jsem samozřejmě přiznal cenu třetinovou,“ rozesměje se Komárek, který figurky nejen vyřezává, ale také sám barví, přesněji řečeno polychromuje.
„Pigmenty, které se míchají s klihem, jsem si přivezl z jednoho muzea, které nemělo zájem o kulturu německých předků. Tento přístup se už snad změnil,“ pokyvuje hlavou.
