Řekne-li se Hamlet, okamžitě naskočí „Být, či nebýt“, u Našich furiantů zas „Ten punč platím já!“ U Puškinova Evžena Oněgina to je zcela jistě dopis Taťány: „Já píši Vám. Co mohu více?/Co ještě mohu dodati?/Teď vím, že máte právo sice/mě pohrdáním trestati....“
Ač proslulé režijní duo SKUTR, Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, nakládá s klasikou po svém - důkazem je právě Labutí jezero - a škrtá nikoliv po slovech, ale po stránkách, slibuje, že v nové hradecké inscenaci proslulý list bude.
„Když přišel Lukáš, že budeme dělat Evžena Oněgina, jako první se mi vybavil slavný dopis. A to je něco, co mě začalo ohromně zajímat, protože jde o určitý archetyp, ke kterému se všichni vracíme. Dopis je středobod, ke kterému se obrací celá spirála událostí, a je zajímavé, jak něco tak křehkého, jako je pár slov na papíře, může zůstat v paměti lidí,“ svěřil se v rozhovoru s hradeckou dramaturgyní Janou Sloukovou Martin Kukučka.
„Když si to člověk porovná s různými dopisy v jiných hrách, uvědomí si, že právě zde je archetyp dopisu všech dopisů, které vůbec existují. Navíc jde o něco, co se už dnes obecně moc neděje, dopisy už moc nepíšeme, a právě zde cítím pořád ještě ten papír, tu vůni, něco romantického, silného. Takže takhle silné téma dopisu bylo právě to, co mi ukázalo energii, proč do této věci jít,“ pokračuje.
ObsazeníV titulní roli Evžena Oněgina se představí Miroslav Zavičár, Taťánu hraje Pavlína Štorková, Lenského Vladimír Polívka a Olgu Marie Poulová. V dalších rolích se objeví Isabela Smečková Bencová, Kamila Sedlárová, Martina Nováková, Natálie Holíková, Marie Kleplová, Ondřej Malý, Hynek Pech a David Smečka. Autorem scény je Jakub Kopecký, kostýmy vytvořila Simona Rybáková, scénickou hudbu složil Michal Nejtek. |
Alexandr Sergejevič Puškin psal svůj román ve verších sedm let. Příběh nenaplněné lásky, nadějí, vášně a odpovědnosti získal už od prvního kompletního vydání v roce 1833 ohromnou popularitu a dodnes je vděčným pro jevištní adaptace. Je jasné, že pojetí obou režisérů i autorů scénáře nebude klasickou adaptací.
Nemusí se vše říkat jen slovy
„Ač jde o román ve verších, moc veršů v naší inscenaci nakonec nezazní, asi tak jako nebylo v Labutím jezeře moc z původního Čajkovského. Pro nás je nejpodstatnější, že to je látka, která je obrazivá,“ míní Lukáš Trpišovský. Už první fotografie slibují silný zážitek.
Postavy se ocitnou v zimní zahradě ruského venkovského sídla. „Sice zabydleného, ale poté opuštěného, a v něm před námi vyvstane celý příběh, který se kdysi ve zdech tohoto domu odehrál, a zase před našima očima zmizí. Kostýmy Simony Rybákové vycházejí z Puškinovy doby, ale i dnes by mohly patřit do současné módy a křídových časopisů, protože tak tomu bylo i tehdy, Oněgin se zkrátka uměl oblékat,“ řekl Lukáš Trpišovský.
Martin Kukučka ihned navázal: „Když jsme viděli první kostýmní zkoušku, začali jsme litovat, že nejsme herci, že tyto věci nemůžeme nosit.“ Nejen stále moderní Puškin a charakteristická režijní gesta SKUTRu budou důvodem, proč se na inscenaci Evžen Oněgin vydat.
