Šestnáctiletý mladík si skládá písničky, doprovází se na kytaru, klavír, foukací harmoniku i nově objevenou heligonku po pradědovi Frantíkovi. Za své písně sbírá ceny, na koncertech suverénně baví. To, že bude vystupovat na náchodském koncertu Chinaski, se dozvěděl při lyžování v Itálii.
„Před dvěma měsíci mi nezávisle na sobě pár známých napsalo, že Chinaski vyhlašují konkurz na předskokany. Tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Před pár dny mi od nich přišel e-mail, že mě berou do Náchoda. Když jsem se tehdy v Itálii napojil na jednu náhle objevenou wifinu, skákal jsem na lyžích radostí,“ tvrdí mladý muzikant.
Od náchodského koncertu očekává další zkušenost: „Koneckonců před vyprodaným sálem se nehraje každý den. Obzvlášť když budou mými zaskokany Chinaski.“
Od první třídy chodil na hodiny klavíru k jeptišce, která učila na jeho škole.
„Tam jsem se přihlásil dokonce sám, rodiče o tom ani nevěděli. Samozřejmě mě pak podporovali. O dva roky později jsem začal s kytarou. Ovšem ten prvotní impuls dělat to pořádně mě popadl až nějak v páté třídě, kdy jsem objevil Beatles. Ve snaze napodobit jejich famózní hudbu jsem začal drtit akordy a postupně se to začínalo dát poslouchat. Co se textaření týče, mým prvním hitem byla píseň Michalovo akvárko, kterou jsem napsal v záchvatu euforie nad novým akváriem, když mi bylo osm let. Pak jsem si dal dlouhou profesionální pauzu, abych se nestal otrokem své kariéry, a psaní písniček mě v druhé fázi chytlo až později s Beatles,“ vypráví.
Přirovnání k Tomáši Klusovi ho těší, ale vzor to není. „Rozhodně je to frajer a to, co umí, je úžasné. Koneckonců si mě před dvěma lety, když jsem teprve s touhle mou branží začínal, vybral na své turné. Dokonce na čtyři koncerty. Tam jsem měl tu čest ho poznat a musím říct, že mi není nikterak proti srsti být k němu přirovnáván, ačkoli samozřejmě chci být nějak originální a časem si vybudovat vlastní značku. Mohl jsem tedy s podobností někomu slavnému dopadnout mnohem hůř. Jinak, ačkoliv to bude znít jako klišé, mým vzorem - ne hudebním, Bůh uchovej - je můj otec,“ přiznává.
Když začínal, měl sklony psát vážné písně a písně překypující morálními ponaučeními, ačkoliv, jak říká, ještě tahal kačera.
„Časem jsem však zjistil, že mi to nesedí. Vždycky jsem měl sklony publikum spíš bavit, než je nutit k přemýšlení. A myslím, tedy spíš doufám, že to většina publika uvítá víc. Nikdo předtím také ještě nenapsal o tématech, jako je například prázdná lednice, taneční nebo touha nezletilého napít se piva na lyžáku, ačkoliv je to stejnou součástí života jako například zklamání z lásky a podobná témata, o kterých je minimálně polovina všech písní, co kdy byly napsány. A jinak taky velká část mých písní pochází z vlastní zkušenosti či intenzivního prožitku, který bych rád lidem pověděl. Popravdě si častokrát připadám na koncertě spíš jako herec než muzikant,“ míní Michal Horák.
