Místo toho, aby ráno vzal tašku a běžel do školy, rodiče mu napíší omluvenku. Desetiletý školák se pak celý den poflakuje po městě. Aby měla omluvenka větší váhu, často s rodičem zajde k lékaři, kde mu bez větších problémů dají razítko, že je nemocný. I když není.
Sociální pracovníci tomu říkají skryté záškoláctví, fenomén, který podle nich v Hradci Králové v posledních letech narůstá do velkých rozměrů. Záškoláctví, kvůli němuž žákovi základní školy ve školním roce naskakují stovky omluvených hodin, se prý týká hlavně dětí ze sociálně slabých rodin a z vyloučených sociálních lokalit.
„Rodiče nemotivují děti chodit do školy, učitelům nevadí, že ve škole nejsou, lékaři raději rozdají omluvenky, než aby riskovali konflikt s rodiči,“ popisují scénář skrytého záškoláctví v rozhovoru pro MF DNES sociální pracovnice Marie Janečková a Miroslava Pávková, vedoucí Komunitního centra Amaro Phurd, Pražská, jež je jedním ze středisek občanského sdružení Salinger. To se snaží děti ze sociálně vyloučených rodin začlenit zpět do společnosti.
Jak velký je to problém?
Janečková: V rodinách, do kterých chodíme pomáhat, se setkáváme s případy, kdy děti mají opravdu enormní množství omluvených hodin, může jich být 260 a víc. Je to neuvěřitelné, ale často se zdá, jako by se situací nikdo včetně samotných škol nic nedělal. Nezaviňují to ale jen školy, chyba je hlavně u rodičů a také u lékařů. Dokonce jsme se setkali s případy, kdy se lékař přiznal, že uznal dítěti omluvenku zpětně, aby měl klid. Přitom tyto děti potkáváme opakovaně v centru města, kde nemocně opravdu nevypadají. Lidé to vidí a výsledkem je i špatné klima ve společnosti.
Máte nějaký průzkum, kolika dětí se to v Hradci týká, nebo vycházíte jen z konkrétních zkušeností?
Pávková: Nepracujeme jen v rodinách, ale také poskytujeme ambulantní programy, v rámci kterých děti chodí k nám do klubu, kde je doučujeme a poskytujeme sociální služby. Kolem prázdnin se nám tu sejde řada vysvědčení, na nichž můžeme alespoň na zlomku našich klientů sledovat docházku. Počtu zameškaných hodin si nelze nevšimnout. Také se účastníme práce různých komisí a akcí, které se těchto témat dotýkají. Tento problém se rozrostl do velkých rozměrů, proto letos bude v Hradci Králové i k tomu tematicky zaměřená konference. Právě tyto děti by měly ve škole dohnat to, co jim nemohou dát doma. A netýká se to jen romských rodin.
Jaké to má pro děti důsledky?
Pávková: Vysoké absence způsobují vyloučení dotyčného jedince ze školního kolektivu, děti nezískají znalosti, které potřebují. Když do školy nechodí, učivo nestíhají, selhávají, propadají a tak je to ve škole ani nebaví. V rodinách chybí motivace ke vzdělání, většina dětí z nich už dál nepokračuje ani na středních učilištích. Výsledkem je jejich nízká kvalifikace, sociální vyloučení a závislost na sociálních dávkách. Je to koloběh, který je třeba zastavit.
Rodičům je to jedno?
Janečková: Jak kterým. Někteří si to v rámci naší spolupráce uvědomí a začnou hledat možnosti, jak by mohly situaci vyřešit, například dítě, pokud mívá problém s docházkou, do školy doprovází. Ale jsou i případy, kdy dítě do školy nechodí a rodič to ani neví.
Občanské sdružení Salinger
|
Co s tím?
Pávková: Na straně školy jsou to různé individuální výchovné programy, z naší strany se osvědčilo individuální doučování v rodinách. Když se dětem někdo opravdu věnuje, rychle se učí a jejich výsledky se zlepšují i ve škole. Toho si rodina všimne a vidí, že to funguje. Díky tomu začne mít větší důvěru v učitele a zlepšuje se i vztah mezi ní a školou. Na základě dosavadní pozitivní zkušenosti bychom rádi i touto cestou nabídli spolupráci na předcházení skrytého záškoláctví zejména školám a dětským lékařům.
Janečková: Je důležité, aby s žákem pracovali lidé, kteří se s ním každý den setkávají. Situaci by měl zvládnout podchytit už učitel, na škole však působí také výchovný poradce, případně by měl zasáhnout i ředitel. Problém je třeba řešit nejdříve se žákem a jeho rodinou, dále využít individuální výchovný program, přizvat lékaře, ale také třeba neziskovou organizaci, jako je právě hradecký Salinger.
Co byste považovaly za úspěch?
Pávková: Kdyby se u těchto dětí časem povedlo srazit počet omluvených hodin na polovinu, bylo by to výborné. Vůbec nejlepším preventivním prostředkem by bylo, kdyby se podařilo rozvinout funkční spolupráci mezi školami, sociálními službami a lékaři.
