Různé názory, různé malířské techniky, odlišné národnosti, avšak stejné téma - Jičín. To je Jičínský mezinárodní plenér, tradiční setkání malířů z různých koutů Evropy.
Jedním z účastníků je mistr mnoha výtvarných technik z ukrajinského Kyjeva Oleksander Petrovič Milovzorov, který nechyběl na žádném z ročníků. V rozhlehlé místnosti jičínského zámku dokončuje kubisticky laděný obraz Jičína z ptačí perspektivy.
„Inspirací mi byl pohled z Valdické brány. Tamhle v rohu je kousek realismu,“ ukazuje sedmasedmdesátiletý Milovzorov na malou část na obraze, jakýsi výřez části náměstí s jasně rozpoznatelným podloubím a auty. „Obraz je z větší části abstrakcí a tohle je malá nápověda, aby bylo jasné, že se jedná o náměstí v Jičíně,“ pokračuje umělec.
Rukopis ve dvou stanicích metra v Kyjevě
Milovzorov patří ke klasikům současného ukrajinského umění a vzorem pro řadu studentů vysokých uměleckých škol. V centru ukrajinské metropole založil v roce 1995 s přáteli dnes již legendární výstavní síň Galerie 36, kde vystavovala i řada českých výtvarníků.
„Na plenéru je nejuniverzálnějším umělcem, věnuje se i sochařině a keramice. Jeho rukopis dokonce nesou dvě stanice metra v Kyjevě, a to Olympijská a Ševčenkova,“ doplňuje organizátor akce Miloš Starý.
V další místnosti s výhledem na Valdštejnovo náměstí tvoří Anatolij Borodkin a Jevgenija Loginova, oba manželé jsou z Lotyšska. V Rize vyučují na akademii výtvarných umění. „Do Jičína se pokaždé velmi těším. Setkávám se tady s přáteli. Je to fantastické místo. Nemám rád hluk velkoměst, bláznivé rytmy moderní doby. Mám rád klid, pohodu, krásné ženy a tady vše nacházím,“ usmívá se Borodkin, který právě dokončil rozměrné plátno.
Ústředním motivem je múza, která se připravuje k pověstnému polibku. „Ten mladý muž na obraze je Michail Ščigol, můj velmi dobrý přítel a zakladatel plenéru. Namaloval jsem ho takového, jak si ho pamatuji z mládí,“ říká Borodkin.
Katia Sokolowa-Zyzak se narodila v Moskvě a od roku 1987 žije v Polsku. V Jičíně letos vytvořila například dvě plátna. Když se obrazy k sobě přiloží, vznikne detail obličeje se slunečními brýlemi, ve kterých se odráží historické centrum Jičína. „Je to vlastně autoportrét. V Polsku jsem vytvořila celý cyklus, jehož ústřední motiv bylo zrcadlo. To je něco podobného. Také v tomto případě pracuji s odrazy krajiny,“ říká Katia Sokolowa-Zyzak, která je prapravnučkou akademika I. P. Pavlova.
„Moje obrazy jsou apolitické. Svým dílem chci lidi hladit po duši, léčit. Umění je podle mého názoru nejjednodušší cesta k porozumění mezi lidmi, mezi národy,“ říká.
Umělci v Jičíně hledají inspiraci pro své obrazy
Stalo se již tradicí, že vždy jeden týden na konci léta obyvatelé Jičína mají příležitost setkávat se v ulicích a náměstích města s malířskými mistry a nahlédnout jim pod štětec. „Umělci v Jičíně hledají inspiraci pro své obrazy a snaží se vyjádřit genia loci města svým originálním způsobem, který není ovlivněn patriotickou idealizací,“ vysvětluje Starý.
Letošní ročník se poprvé koná v centru města v rozlehlých prostorech jičínského zámku, v místech, kde ještě donedávna sídlil finanční úřad. Díky tomu mohou umělci pracovat s většími formáty obrazů.
„Po vybourání příček vznikl poměrně noblesní prostor s pěkným západním světlem. I když to tady díky stavebním zásahům a různým výkopům místy připomíná industriální prostory, umělci jsou z toho nadšení,“ dodává Starý.
Jičínský mezinárodní plenér v sobotu vyvrcholí prodejní výstavou, na které budou k vidění díla ze všech ročníků. Městské veduty, jičínská zákoutí i okolní krajina viděné očima účastníků budou na zámku do 30. srpna.
