Za poslední roky viděla Eva Nývltová hodně hrůz: zbídačené psy přežívající v těsných kotcích, štěňata plazící se ve vlastních výkalech, feny na pokraji smrti v otřesných podmínkách množíren. Změnilo to její pohled na život a na lidi. „Mám raději psy než lidi, když vidím, čeho jsou schopní,“ říká nekompromisně Eva Nývltová.
Občanské sdružení vzniklo v roce 2011, berňáky začala chovat už o několik let dříve.
„Prvního jsme si pořídili před dvanácti lety, poměrně brzy ale umřel. Pak jsem se ujala sedmileté feny, která nemohla na nohy. Nosili jsme ji a pořídili pro ni vozíček, aby mohla chodit. Tím to začalo,“ vzpomíná na první impulz.
Sdružení pomáhá po celé republice
Za pár let se jí podařilo vybudovat síť spolupracovníků, kteří pomáhají se záchranou a adopcemi zvířat po celé republice a v poslední době také na Slovensku.
Eva Nývltová s jedním ze svých psů.
Nedílnou součástí její práce jsou hodiny prosezené u počítače. Na sociálních sítích a inzertních portálech hledá bernské salašnické psy, kteří potřebují pomoc, úkoluje kolegy a komunikuje s budoucími majiteli psů. Na Facebooku zveřejňuje inzeráty, za den musí vyřídit desítky telefonátů.
„Je to práce na plný úvazek, při zaměstnání by se to nedalo stíhat,“ upozorňuje Eva Nývltová.
K lidem, kteří mají zájem o psí adopci, členové sdružení nejprve jedou na kontrolu. Na vlastní oči se přesvědčí, zda žadatelé mají pro psa vhodné podmínky.
„Pokud to někomu vadí, má smůlu. Většina lidí ale s kontrolou nemá problém. Nelezu nikomu do baráku, zajímá mě, jestli mají oplocený pozemek a kde bude pes spát. Když někde vidím kotec, tak tam psa v žádném případě nedám. Pes nesmí být ani na řetězu,“ popisuje nepřekročitelné zásady.
Sama jde příkladem. Čtveřici berňáků, kteří na přestavěném statku ve Stříteži pobývají, nechává přespávat doma. Tři feny a samec Jonáš, devátý pes, jehož se ujala, u ní zůstanou už napořád.
„Molly jsme zachránili společně s několika psy z množírny, byla v takovém stavu, že jsem ji nikomu nedala. Byl to zlomený pes,“ ukazuje na dnes již opět vitální fenu pobíhající po zahradě.
Sdružení nemá žádný útulek ani depozitum, zachráněným psům proto na nějaký čas poskytují azyl sympatizanti organizace po celé zemi.
„V každém větším městě mám někoho. Většinou to jsou lidé, kteří si adoptovali berňáka a potom se rozhodli pomáhat. Bez jejich pomoci by to nebylo možné,“ oceňuje Nývltová.
K novým majitelům jezdí na kontroly
Sdružení hradí veterinární výdaje a náklady na krmení. Psi jsou v dočasné péči u dobrovolníků do doby, než se pro ně najde trvalý domov. I po adopci zůstávají noví majitelé psů v kontaktu se sdružením, podávají zprávy, jak se zvířatům daří. Pokud to neudělají nebo se po určité době neozvou, na místo vyrazí kontrola. Adoptovaní psi se však nesmějí množit.
Eva Nývltová má doma čtyři berňáky, část z nich sama zachránila.
„Když adoptujete tříletou fenu z množírny, která už čtyřikrát měla štěňata, proč by měla mít další?“ zdůrazňuje Eva Nývltová.
Právě „fabriky na štěňata“ považuje za největší neštěstí. „Je to nelegální, ale nikdo s tím nic nedělá,“ upozorňuje psí záchranářka. Jakmile jsou feny „opotřebované“, majitelé množíren se jich zbaví. Ve špatném stavu přicházejí podle zkušeností sdružení také zvířata z některých útulků.
Podle Evy Nývltové chybí ve společnosti větší osvěta. V poslední době se postoj lidí, kteří se rozhodli pořídit si psa, pomalu mění. Napomáhá tomu činnost sdružení, jako jsou Berňáci v nouzi.
„Lidé naštěstí už začínají přemýšlet a raději psa adoptují, než aby si koupili štěně. Nepodpoří tak lidi, kteří se množením a prodejem psů živí nelegálně.“
