Unikátní pohledy z hradeckých střech nyní vystavuje v městské knihovně. Do přízemí hlavní budovy ve Wonkově ulici lze nyní až do konce října zajít na jeho výstavu fotek Hradec Králové - mé rodné město.
Někdy se na střechy dostane jen náhodou, když ho tam zrovna někdo pustí. Rád se totiž řídí heslem „líná huba holé neštěstí“. Jindy si akce naopak plánuje.
„Chci, aby lidé vnímali Hradec i trochu jinak. Fotografií Hradce je spousta, mě lákalo pořídit nějaké i z neobvyklých míst. Napadlo mě to ve chvíli, kdy jsem dělal správce jedné hradecké budovy a měl jsem možnost dostat se na střechu. Od té doby jsem se začal ptát různých lidí, kteří spravují baráky, jestli by mě taky pustili na střechu. Tak to celé začalo,“ říká čtyřiašedesátiletý elektrikář.
Když ví, že bude muset kvůli řemeslu do vyšších pater, bere si s sebou skoro vždy pro jistotu i fotoaparát. Co kdyby se mu zrovna naskytla výjimečná příležitost.
Klinský však vyhledává nejen panoramata, ale i detaily.
„Člověk chodí po městě a mnoha míst si nevšimne. Já je fotím a pak je dávám známým jako hádanku, aby se zamysleli a zkusili přijít na to, co vidí na fotce a odkud jsem snímek pořídil. Občas se až divím, že lidé některé obrázky skutečně poznají,“ kroutí hlavou.
K focení se dostal v sedmdesátých letech minulého století.
„Bylo to až poté, co jsem se oženil. Poprvé jsem si na dovolenou od strejdy půjčil foťák a začalo mě to bavit. Svůj první aparát jsem si pořídil v roce 1978. Nejdříve jsem fotil černobíle, pak barevné diapozitivy,“ vzpomíná.
Poloprofesionální fotograf se podíval na mnoho střech v centru města, samozřejmě si nenechal ujít příležitost fotit z Bílé věže, ale také třeba z Galerie moderního umění.
Chce fotit z kostelních věží
„Šel jsem kolem ve chvíli, kdy tam chlapi vyndávali nářadí, zrovna se budova opravovala, tak jsem se jich zeptal, jestli by mě s sebou vzali nahoru. Zavedli mě za stavbyvedoucím, který mi to dovolil a šel tam se mnou,“ popisuje.
V dohledné době by se rád dostal rovněž do věží zdejších kostelů. „Zatím se mi to povedlo jen v kostele na náměstí 28. října. Byl podvečer, kdy má všechno takovou zajímavou barvu. Vznikly z toho hezké snímky,“ líčí.
Výšek se Klinský nebojí, a pokud si prý dáte pozor a jste opatrní, není focení ve výškách nijak zvlášť nebezpečné.
„S výškami nemám problém, s mojí profesí by to ani nešlo, kdybych se bál,“ říká.
Trochu kuráže přesto mít musí, vždyť se živí i tím, že provádí montáže v prostorách, kde hrozí nebezpečí výbuchu.
„Tato místa se samozřejmě musí předem odvětrat, aby nevznikl problém. Většinou zde ale samozřejmě žádné nebezpečí nehrozí,“ říká.
Pěkné snímky pořídil třeba ze střechy Katschnerky. „Před pár lety jsem tam dělal kontrolu protipožárních ucpávek. Díky tomu jsem měl možnost projít si celý objekt. Už tehdy jsem si říkal, že se musím vrátit,“ vzpomíná.
Na výstavě návštěvník uvidí čtyři desítky fotografií, velká část z nich má rozměry 43krát 60 centimetrů. Kdo by měl zájem si některé koupit, stačí Jaroslava Klinského kontaktovat.
„Knihovna mě sama oslovila, jestli bych u nich nechtěl mít výstavu. Ohlasy jsou zatím dobré,“ chválí si.
