„Možná je to výjimečné, ale může to udělat každý. Dostat se do kina s vlastním filmem byl vždycky náš sen,“ říká úpická dokumentaristka Denisa Gumbírová. S o rok starším partnerem Petrem Špetlou si ho splnila velice brzo. Ve východočeských kinosálech je právě k vidění jejich pozoruhodný dokument Gravitation, který je podle všeho prvním celovečerním motivačním filmem se sportovní tematikou u nás.
Vypráví příběhy freestyle motokrosaře Libora Podmola, jezdce BMX Michala Berana, úspěšného freerunera Jima Dohnala a dalších šesti sportovců, kteří často popírají zákony zemské přitažlivosti a kteří si plní své sny. „Jít za svým snem se vyplatí. Je to dřina a člověk si párkrát vymáchá čumák, než se dostane, kam chce, ale jde to,“ shrnuje filmařka hlavní motiv debutového snímku.
Co člověk musí mít, aby ve třiadvaceti natočil film?
Možná je to výjimečné, ale může to udělat každý. Je za tím spousta tvrdé práce. Chce to hodně tvrdohlavosti a schopnost nenechat se odradit. Když vám deset lidí řekne ne, u jedenáctého to třeba vyjde. Je potřeba mít odhodlání, myšlenku, za kterou si půjdete. A také hodně kafe, aby to člověk sestříhal.
Další projekce filmu Gravitation14.1. Jičín |
Byla pro vás výhoda, že jste předtím neměli velké filmařské zkušenosti?
Máme zkušenosti z multimédií, videu se věnujeme minimálně sedm let, ale ani jeden z nás nemá formální filmařské vzdělání a rozhodně se necítíme svázáni definicemi, jak by měl vypadat dokument. Všechno jsme dělali čistě intuitivně. Díky tomu jsme se nemuseli na nic ohlížet a v podstatě si vymysleli vlastní formát. Dokument je také neobvyklý v tom, že tam nemáme typické mluvení účinkujících na kameru. Chtěli jsme ukázat, co dělají, ne jak vypadají při mluvení.
Motivační filmy nejsou v českých kinech běžně k vidění...
Je to úplně nový formát, který vznikl na základě úspěchu motivačních videí na internetu, která Petr dříve točil s Adamem Raw a Revoltou. Chceme diváky informovat, že u nás existují i jiné sporty, než je fotbal a hokej, zároveň je ale chceme motivovat, aby šli ven a začali něco dělat. Nevíme o tom, že by někdo natočil ryze motivační film, ve kterém by zkombinoval tolik sportů dohromady.
Jak je pro začínající filmaře náročné proniknout do kin s celovečerním dokumentem?
Je těžké kinaře přesvědčit. Jsme v outsiderské pozici, nikdo nám nerozbaluje červený koberec a neříká: Pojďte sem, čekali jsme na vás! Musíme je přesvědčovat, že lidi do sálu dostaneme. Nejdřív jsme chtěli proniknout do co největšího počtu měst, pak jsme z toho trochu ustoupili. Od února se zaměříme na města nad 20 tisíc obyvatel, aby se sály zaplnily, protože naše cílová skupina není zas tak široká.
Denisa Gumbírová (23)
|
Kolik kin vás odmítlo?
První místo, kam jsem volala, bylo Nové Město nad Metují. Řekli nám rezolutní ne. Byla jsem z toho nesvá, ale od té doby se to nestalo. Když jdete do kina s debutem, lidi často používají termín „filmeček“. Pak ale dojdou k názoru, že dokument má produkční hodnotu, která je daná i tím, že film byl natáčený v tolika zemích.
Měli jste od začátku ambici vytvořit celovečerní dokument?
Když projekt začal, měl to být krátkometrážní snímek dlouhý 25 minut. Měly to být portréty čtyř sportovců. Spustili jsme kampaň na Startovači, což je server, kde fanoušci mohou přispívat na různé projekty. Na základě toho se nám začali ozývat další sportovci, kteří v dokumentu chtěli být. Byl to efekt sněhové koule, pořád se nabaloval někdo další. Získali jsme i nějaké sponzory, ale určitě jsme na produkci neměli tolik peněz, jako mají hrané celovečerní filmy v Česku. Sportovci v dokumentu vystupují bez nároku na honorář, Petr jako producent do toho dal také vlastní peníze. Myslím si, že rozpočet na samotnou produkci nepřekročil 300 tisíc korun.
Natáčení se protáhlo na dva roky. To asi nebylo v plánu?
Původně to mělo jít do kina už loni v létě, ale pracovat se sportovci je dost náročné. Zraní se, mají několikatýdenní rekonvalescenci, pak čekáte, než se dostanou do formy, kterou chtějí ve filmu ukázat. Neměli jsme navíc tak velký rozpočet, abychom se mohli soustředit pouze na tento projekt. Dělali jsme komerční zakázky. Ve výsledku ale filmu pomohlo, že se dělal tak dlouho, protože se do něj dostalo více záběrů. Nejúžasnějším příběhem pro mě zůstává, že jsme do dokumentu dva měsíce před premiérou přidali portrét parašutisty Jakuba Pavlíčka. To bychom si za normálních okolností asi nemohli dovolit. Doufáme, že Gravitation bude úspěšný a my se díky tomu budeme moci osvobodit od komerce, která nás zas tak úplně nebaví, protože je hodně svazující.
Jaké to je pracovat s partnerem?
Hádali jsme se o všechno jako koně, ale poslední slovo měl Petr, protože je producent a byl to on, kdo vymyslel, že chce natočit motivační sportovní film. Když jsme zvládli společně udělat dokument, zvládneme už cokoli. Hodně nás to posílilo. Když společně vytvoříte něco, na co můžete být hrdí, je to neuvěřitelný pocit. Určitě to za to stálo.
Co jiný žánr než sportovní dokument? Láká vás to?
Ve filmu jsou portréty samých chlapů, uvažujeme o tom, že bychom udělali ryze ženskou verzi. Možná se zaměříme na jiná podtémata, ale zatím to je všechno v plenkách. Chtěli bychom dál budovat značku Gravitation.
Bude mít Gravitation pokračování?
Určitě chceme zatím zůstat u dokumentární tvorby. Na dokument mladí nejsme, celovečerní hraný film musí mít větší rozpočet a ještě si na něj netroufáme. I když Petr teď napsal scénář k černé komedii Vánoční řezy, která se bude v dubnu natáčet.
