Jan Pačák a Zdeněk Široký ze Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) si v nadmořské výšce 1454 metrů na horní hraně sněhového pole známého jako Mapa republiky navlékají mačky. Stoupací železa na botách jsou pro měření hloubky sněhu a zjišťování dalších dat na jihozápadním úbočí Studniční hory v Krkonoších nezbytná. Sněhové pole má sklon třicet stupňů, rozlohu poloviny fotbalového hřiště a asi 35 výškových metrů.
„Na Mapě republiky budeme měřit sníh přes GPS. Zaměříme body, jejich polohu a výšku. Jeden bude měřit plochu, druhý obvod. Odhaduji, že zaměříme tak třicet bodů. Terén máme změřen bez sněhu, tak oba digitální modely porovnáme, odečteme je od sebe a tím získáme výšku sněhu,“ vysvětluje Jan Pačák než vkročí na sněhové pole, které připomíná gigantickou klouzačku.
Měření trvá hodinu a půl. „Letos v březnu jsme naměřili sedm metrů, což bylo maximum uplynulé zimní sezony. V porovnání s minulými lety je to méně. Maxima se měří vždy, když je nejvíce sněhu, tedy v únoru nebo v březnu,“ říká Zdeněk Široký.
V zimní sezoně 2014/2015 naměřili téměř 10 metrů sněhu a sněhové pole vydrželo do 4. července. O výjimečnosti vypovídá, že loni 10. února se z této gigantické zásobárny sněhu utrhla v novodobé historii hor jedna z nejdelších lavin. A to zima nebyla bohatá na sníh. Zasáhla plochu 20 hektarů, na délku měřila 1 106 metrů, obvod laviniště činil 3,3 kilometru.
Sněhové pole je v nadmořské výšce mezi 1425 až 1454 metrů. „Výška sněhu je teď 3,5 metru a rozloha dva tisíce metrů čtverečných,“ doplňuje aktuální výsledky měření Zdeněk Široký. „Odhaduji, že sníh odtud zmizí v druhé polovině června,“ dodává Jan Pačák.
Zkoumání mapy provádějí sedmnáct let
Rekordní výška sněhu na Mapě republiky v posledních dvaceti letech byla však naměřena v sezoně 1999/2000 - 15,7 metrů a sníh odtud zmizel až v první dekádě srpna. Nejméně sněhu bylo v sezoně 2013/2014 - 5,4 metrů.
Ochranáři zkoumají s moderní technologií GPS mapu už sedmnáctým rokem. Cílem výzkumu je pochopit, jak sněhová pokrývka ovlivňuje mikroklima v závětrné oblasti Studniční hory.
„Mapa republiky přitahuje vědce řadu let a teprve s GPS přesným zaměřením terénu bez sněhu i se sněhovou vrstvou a jejich porovnáním získáváme nejpřesnější data,“ ukazuje Radek Drahný ze Správy KRNAP dolů po svahu, kde jeho kolegové křižují sněhové pole s elektronickými přístroji.
Mapa leží na strmém svahu a tolik sněhu se tu udrží díky modelaci terénu a větrným proudům. Sněhové pole leží v proláklině, jakési protáhlé mělké míse.
„K vysvětlení je třeba znát i větrné systémy v Krkonoších, kde převažují severozápadní větry. Do těchto míst přináší vítr sníh od údolí Bílého Labe. Údolí, kudy fouká, fungují jako trysky. Nahoře na pláních ztrácí sílu a v závětří, jako tady, se kumuluje obrovské množství sněhu. A přímo před námi je terénní prohlubeň, kde pramení potok. Tam dosahuje výška sněhu zpravidla maximálních hodnot,“ ukazuje Radek Drahný.
Charakteristickému sněhovému poli dali jméno před desítkami let turisté. Při odtávání sněhu totiž nabírá podobu prvorepublikového Československa s Podkarpatskou Rusí. Postupně odtává až nakonec zůstávají střední Čechy, jako nyní.
„Místo je v první zóně národního parku, pěšky se přímo k mapě návštěvník hor nepodívá,“ upozorňuje.
