Herečka Luba Skořepová udivovala nápady. Před pár lety třeba dala dohromady manžele Váňovy a k tomu si je i „adoptovala“ jako nové rodiče. Dvojice se s ní poznala při natáčení televizních pořadů a spřátelili se i přes rozdíl dvou generací.
Scenáristka a režisér to teď herečce vracejí chystanou beneficí. Oproti původním plánům její termín o něco posunuli, takže se v Náchodě bude konat 20. února.
„Luba přece byla čarodějka a věřila na skřítky. Když to zlehčím, určitě se teď dívá někde nahoře a volá na mě, že se na to nesmím vykašlat, jen ať to ví celý svět,“ míní producentka a scenáristka Helena Váňová ze společnosti Klobouk film.
Vás napadlo uspořádat benefici v Náchodě kvůli nevydařenému obřadu v Národním divadle?
Několikrát jsme byli s Lubou v jejím rodném Náchodě, proto jsem pozvala na rozloučení do Národního divadla i náchodského starostu. Tam jsme se viděli poprvé. Rozloučení ale nebylo příliš šťastné. Co se tam dělo, si Luba nezasloužila (o pietě jsme psali zde). Na místě jsem Náchodským řekla, že uvažujeme o benefici a zda by do toho s námi šli, protože v Náchodě bude uložen její popel.
Jak by to asi brala sama herečka?
Hodně lidí teď spekuluje, že Luba byla skromná a že by jí bylo jedno, jak se rozloučení v Národním divadle odehrálo. Ano, byla skromná v soukromém životě, což mi potvrdili lidé z řady divadel. Museli jsme ji honit do jídla, nic nepotřebovala, nechtěla si nic koupit na sebe, že má plný šatník. Ale jakmile šlo o divadlo a o fanoušky, šla skromnost stranou. Potřebovala obdiv a okázalost, to, co herce žene dopředu. Když už na tom byla špatně, projevila přání, že chce mít poctu v Národním divadle, s čestnou stráží. Předtím však nikdy nechtěla slyšet, že umře nebo že je stará. Říkala, že jí není devadesát, ale sedmdesát a možná ani ne sedmdesát, že to spletli.
Luba SkořepováNarodila se 21. září 1923 v Náchodě jako Libuše, ale říkalo se jí Luba. Vystudovala tamní gymnázium. Po absolvování pražské konzervatoře v roce 1945 začala hrát v Národním divadle. Za osmašedesát let tam ztvárnila na 140 rolí. Zemřela 23. prosince loňského roku v 93 letech. Benefice se uskuteční v pondělí 20. února od 18 hodin v náchodském Městském divadle Josefa Čížka. Vstup bude volný. |
Náchod uspořádal benefici už Josefu Škvoreckému a tehdy z toho vyšel krásný pořad. Zopakujete to?
Popravdě v divadlech, kde Luba hrála, byli trochu smutní, že to neuděláme u nich. Přitom oni by to připravili rádi a i jejich fanoušci by to ocenili, ale už by to nejspíš nebylo ono. Vzniklo to spontánně a nemůžeme podělit všechna divadla. Přece Náchod, kde se narodila a kde budou její ostatky, je jen jeden.
Máte už jasný program?
Na benefici bude rodina včetně té části, s kterou se Luba neviděla přes dvacet let. Ne že by se neměli rádi, spíš nebyla příležitost a přerušily se tam styky. Pořad koncipujeme jako veselé vzpomínání na Lubu. Na pódiu budou věci, které ji charakterizují, a ti, kdo ji znali, budou vědět, proč tam jsou. Průvodcem bude Aleš Cibulka, který s Lubou vystupoval v Divadle ABC v pořadu Skořepinky. Hosté zavzpomínají na historky s Lubou. V předělech se objeví videoprojekce, půjde o fotografie i videa z jejího soukromí i divadelního života. Protože jsme natočili s Lubou několik reportáží, televize Prima je pro tento večer uvolní.
Koho zvete jako hosty?
Budou tam zpěváci, které Luba měla ráda nebo s nimi měla něco společného. Zatím účast potvrdila Eva Pilarová, která zazpívá a zavzpomíná. Luba měla ráda také staropražské písničky, proto jsme pozvali harmonikáře Jaroslava Krčka. Přijedou herci Jaromíra Mílová, Vlasta Chramostová, Václav Vydra a Ivan Vyskočil, režisér Jaroslav Hanuš, scenárista Jan Míka, zpěvačka Ellen Lenská a baletní mistr Vlastimil Harapes. Čekáme, jestli účast potvrdí Bára Hrzánová a Jiří Suchý. Oslovila jsem všechna divadla, kde Luba hrála.
Luba Skořepová dala dohromady manžele Helenu a Tomáše Váňovy.
Kalendář Luby Skořepové na rok 2014
Kde jste Lubu Skořepovou poznala, když jste o tolik mladší?
My s manželem vděčíme za to, že jsme spolu, právě Lubě. Já jsem scenáristka, manžel režisér a spolu jsme natáčeli u Luby na Malé Skále. Tehdy jsme spolu točili teprve měsíc a ona nás pozvala každého zvlášť. Luba se vždycky vyptávala na soukromí. Když zjistila, že muž nikoho nemá, připravila pro něj tehdy křišťál. Když prý ho bude nosit u sebe, přinese mu lásku. A já jsem jí říkala: To není fér, Tomáš je sám tři roky, já jsem sama devět let, a tys mi žádný křišťál nenabídla. Ona se zarazila a říká: Vy jste divní, ty nemáš lásku, ona nemá lásku, tak proč se nezamilujete do sebe? My jsme jí vysvětlovali, že je to nesmysl, že je Tomáš o čtrnáct let mladší, já mám tři dospělé děti. My jsme si rozuměli a ona pořád chodila a říkala nám to: Vy si rozumíte, doplňujete se, kašlete na věkový rozdíl! Tvrdila: Vy oba čekáte na lásku a nevíte, že jste si souzeni? Tak už jsme spolu díky Lubě sedmý rok.
Perlička všech perel je, že nám na svatbě řekla, že nás má ohromně ráda a že by nás chtěla adoptovat. Fajn, říkali jsme jí, budeš mít děti. Luba ale oponovala: Ne, já nechci děti, já vás chci jako rodiče, aby se o mě někdo staral. Ač to zní sebeabsurdněji, my jsme Lubini rodiče. Ona nás tak i představovala na veřejných akcích, třeba udivila návštěvníky na křtu v Luxoru. Řekla: Já mám tady i rodiče! Heleno, jen se neschovávej, stoupni si - to je moje maminka! Ona byla hrozně svérázná. Byla ohromně vtipná a fajn. Vážně mezi námi věk nehrál vůbec žádnou roli. Kdyby byli dvacátníci jako Luba, bylo by to skvělé.
Pieta byla v pořádku, brání se Národní divadloŘadu kritických ohlasů si začátkem ledna vysloužilo Národní divadlo za pietu pro Lubu Skořepovou ve stísněném foyeru, kam se všichni zájemci ani nevešli. Mluvčí činohry Tomáš Staněk však žádné pochybení nepřipouští. „Nevidím na tomto rozloučení nic nedůstojného a nepovedeného. Za Národní divadlo hovořil jeho nejvyšší představitel ředitel Jan Burian. Soubor činohry reprezentoval bývalý umělecký šéf Michal Dočekal a kolegyně Taťjana Medvecká a Eva Salzmannová. Novinářů dorazilo požehnaně. Na zájem veřejnosti si nemůžeme stěžovat. Věřím, že paní Luba by byla spokojená i s výběrem hudebních čísel. Místo běžného krematoria jsme pro rozloučení zvolili historickou budovu Národního divadla, kterou měla paní Luba ráda. Posledních rozloučení ve vstupním foyeru proběhly v posledních dvaceti letech desítky. Divadlo tím vyjadřuje příslušnost zesnulých umělců ke své značce,“ uvedl mluvčí činohry. Ve foyer se konalo i rozloučení s Vladimírem Rážem nebo s Vlastou Fabiánovou. |
