Jedlovou na okraji Deštného v Orlických horách se rozléhá psí štěkot. Kolem základny musherů jsou umístěné semafory, které řídí provoz v jednom pruhu, zatímco druhý zasypaný sněhem slouží k přesunu psích spřežení mezi karavanovým městečkem a trasou závodu.
Pomalu se na něj řadí první závodníci ke startu, zatímco další připravují na stake outech své psy, navlékají jim postroje a sem tam je okřiknou, když se namotivovaná zvířata začnou dohadovat mezi sebou.
O kus dál pod sjezdovkou, nedaleko od startovní brány, váží pořadatelé saně závodníků. Každý musí vézt sedm kilogramů zátěže na psa, maximálně 70 kilo na spřežení. Mezi posledními je u váhy Polka Kinga Wasylewska, která bude za chvíli se svým spřežením vyrážet na trať.
Do Orlických hor přijela potřetí. „Jsem z Varšavy a u nás moc sněhu není, takže jsem se sem moc těšila. Je tady skvělá atmosféra, milí lidé a výborně připravená trať,“ říká závodnice, zatímco s manželem sundává sedmdesátikilové saně z váhy.
Orlické hory jsou konečně sněhobílé
Po třech hubených sezonách se letos díky vydatné sněhové nadílce pořadatelé nemusejí strachovat o to, zda na hřebenech sníh vydrží. V roce 2014 se jel závod vůbec poprvé na kárách, předloni se kvůli oblevě operativně měnily trasy a loni závod skončil už po dvou etapách (psali jsme zde).
„Počasí je skvělé. Tři roky to nestálo za nic a teď jsou Orlické hory takové, jaké mají být. Tolik sněhu tady bylo naposledy tak před sedmi lety. Oproti předchozím ročníkům tak letos určitě ujedeme celou vzdálenost. Máme nataženo 239 kilometrů,“ hýří optimismem před startem prvního závodníka ředitel závodu Pavel Kučera.
O chvíli později zaznívá už po jednadvacáté v historii pokyn ke startu a první musher vybíhá na sjezdovku v Jedlové, po jejímž okraji vede hned na začátku úvodní etapy prudké stoupání. Spřežení s osmi, deseti i čtrnácti psy ho zvládají hravě, skijöringisté tažení jedním psem však mají co dělat, aby se na kopec na běžkách vyšplhali.
Fotograf krotil psy, kolega pomáhal polské závodnici
Jen několik desítek minut po startu závodu ovšem z vrcholu prvního stoupání přichází špatné zprávy. Kinga Wasylewska je zraněná. Po vyjetí kopce se jí do nohy zabodla kotva, kterou musheři používají k zajištění stojícího spřežení.
Jako první jí pomáhají fotograf MF DNES Martin Veselý s kolegou z ČTK. Jeden drží psy a druhý se snaží ženě zranění ošetřit. Lékárničku má musherka v povinné výbavě, kde je také jídlo pro psy i závodníka, oblečení či náhradní lana a postroje.
„Chytil jsem provazy se psy, odjistil je od saní a přivázal ke sloupu, aby psi se zraněnou ženou neškubali. Měl jsem co dělat, ovládání takové smečky je opravdu náročné. Kolega zatím pomohl ženě s vytažením kotvy a snažil se ránu ošetřit,“ popisuje Martin Veselý.
„Paní byla docela klidná. Řekla nám, že letos asi na závodě skončila, pak ji odvezli záchranáři,“ líčí fotograf dění na kopci.
Long je moje srdeční záležitost, pecka lidi, tvrdí musher
Nedaleko se zhruba ve stejnou chvíli připravuje ke startu František Sadílek se čtyřmi sibiřskými husky. Do Deštného jezdí od roku 2001 a úvodní ze čtyř etap měřící 61 kilometrů odhaduje na šest až sedm hodin.
„Přestávky jsou jen chvilku, podle toho, jak se psům chce. Dáme si pauzu třeba dvě tři minuty a pak pokračujeme. Už se moc těším, protože podmínky jsou výborné. Tady je to moje srdeční záležitost, pecka lidi, všechno super připravené, nemá to chybu,“ chválí atmosféru závodu Sadílek.
Úvodní etapa je doslova jako horská dráha, po výšlapu nad Jedlovou následuje sjezd do Deštného, pak táhlý kopec po větrné louce, kterému musheři přezdívají Klondike, a po chvíli jízdy na hřebenech čeká na závodníky náročný sjezd - tobogán. „Jde o úzkou cestu, která je vedená v takovém korytě,“ vysvětluje Pavel Kučera.
Kromě tobogánu čeká letos spřežení ještě jedno překvapení. Organizátoři na trati připravili průjezd Sherwoodem, což je úzká cestička v lese mezi stromy, která je široká akorát na průjezd saní a vyžaduje dokonalé ovládnutí techniky.
Šéf závodu Pavel Kučera hodinu po startu odjíždí na Šerlich. Od hlídek na trati dostal informaci, že jeden ze závodníků má zlomenou lyži, a tak mu veze náhradní. Jenže přijíždí pozdě, zmiňovaný již toto stanoviště projel. Hlídka tak šéfovi nabízí alespoň horký čaj, který tu i s rumem rozdává závodníkům. Na hřebenu je o poznání chladněji než dole v údolí.
Pomocníci musejí tentokrát sníh z trati ubírat
„Loni jsme tady u Masaryčky museli tři hodiny házet sníh na cestu, aby saně nejely po asfaltu. Letos jsme spíš srovnávali muldy od frézy, takže jsme sníh z trati spíš odebírali,“ směje se jeden z organizátorů, který se představil jako Jarda.
„Konečně po šesti letech je to zase nádhera, mraky sněhu, krásně upravené tratě, mrzne. Pejskové zatím šlapou. Jsme sice na začátku, ale máme něco naježděno, takže to bude dobré,“ chválí si první třetinu úvodní etapy Roman Habásko, který loni ovládl jednu z kategorií.
Na start závodu se ve středu postavilo 92 závodníků. Pořadatelé předpokládají, že podnik, který bývá označovaný jako nejnáročnější ve střední Evropě, jich dokončí asi čtyřicet.
Ve čtvrtek musheři absolvují 90 kilometrů s přestávkou na Bedřichovce. Na druhou část budou vyrážet v sedm večer a dojezdy se plánují kolem 21. hodiny. V pátek je čeká 55 kilometrů a noční bivak na sněhu u Zámečku v Pádolí. Do cíle by měli dorazit v sobotu kolem 10. hodiny, slavnostní vyhlášení je v plánu odpoledne.
