Když se Věra Nevečařalová tento týden dozvěděla, že celostátní průměrná hrubá mzda dělá již 29 346 korun (více čtěte zde), nevěděla, jestli se má smát, nebo plakat.
Vedoucí pardubické prodejny obchodního řetězce Vesna si totiž měsíčně vydělá jen 13 tisíc korun, nemá nárok na stravenky ani na příspěvek na dojíždění a vyhlídky na zlepšení žádné. Naopak: má strach, že nyní, když promluví o poměrech ve společnosti, přijde i o to málo.
Vesna ve svých šestapadesáti prodejnách, z nichž šestnáct je v Královéhradeckém kraji, zaměstnává 181 lidí a loni utržila 399 milionů korun.
Loňská průměrná mzda ve firmě byla 19 665 korun, avšak podle vyjádření Odborového svazu pracovníků obchodu (OSPO) prodavači dostávají 13 200 korun hrubého, čistého jim zbude pouze deset tisíc, což je pod hranicí příjmové chudoby.
„Až do letošního dubna jsem byla spokojená, ale teď beru o tři tisíce korun méně a nikdo mi neřekl proč. Pouze mi řekli, ať se nebojím, že by mě neokradli. Denně kvůli práci dojíždím 25 kilometrů, za což utratím asi tři tisíce, za nájem dám 4,5 tisíce plus inkaso a zbude mi opravdu hodně málo. Ve Vesně jsem pět let a situace je stále jen horší. Samozřejmě se bojím reakce vedení, ale veřejnost by měla vědět, jaké jsou ve firmě poměry,“ říká Věra Nevečařalová.
Na otázku, proč v současné situaci, kdy mnohé firmy marně shánějí zaměstnance, nezkusí jinou a třeba lépe placenou práci, odpověděla: „Zaměstnání zatím měnit nechci, protože Vesnu mám ráda a až donedávna jsem tu byla opravdu spokojená. Doufám, že se situace zase změní k lepšímu.“
Přitom konkrétně v Pardubicích v posledních měsících hledá zaměstnance řada podnikatelů a také například obchodní řetězce pro své supermarkety a mzdy nabízejí téměř dvojnásobné. Kraj navíc patřil v létě mezi ty s nejlepší šancí najít práci (více čtěte zde).
Vedení firmy se nám vysmálo, říkají odboráři
Vyjednávání o zvýšení mezd ve Vesně trvá již od loňského října, zaměstnanci žádali desetiprocentní růst, avšak všechny pokusy ztroskotaly.
„Vedení společnosti se nám v podstatě vysmálo. Byli ochotní bavit se jen o zvýšení pohyblivé složky, na kterou však zaměstnanci nemají žádný nárok. Nedohodli jsme se ani na tak elementární věci, jako jsou stravenky. Za svou praxi jsem se ještě nesetkala s tak odmítavým přístupem, za rok jsme se nikam neposunuli, a to jsme využili všechny možnosti, které nám zákon umožňuje,“ neskrývá rozhořčení předsedkyně OSPO Renáta Burianová.
Podle ní je nástupní plat prodavačky ve Vesně za čtyřicetihodinový pracovní týden 9 927 korun čistého, druhý měsíc se zvýší na 10 681 korun. Firma prý svým zaměstnancům vyplácí pouze minimální mzdu a do výše zaručené mzdy ji dorovnává formou pohyblivé složky, což Burianová považuje za neetické:
„Průměrná česká mzda je pro zaměstnance Vesny jen sci-fi, o které si mohou nechat jen zdát. Zvykli jsme se trefovat do pracovních podmínek v nadnárodních řetězcích a je paradoxní, že se totéž děje v českém.“
Vesna chce přidávat v pohyblivé složce mzdy
„Výše průměrné mzdy zaměstnanců v maloobchodu je k 31. červenci 14 950 korun, což je 105,1 procent loňské skutečnosti. Mzdy zvyšovat rozhodně chceme, ale zaměříme se na pohyblivou složku mzdy přímo navázanou na výkon každého zaměstnance či kolektivu každé prodejny, což nám připadá spravedlivější i více motivující než zvedat mzdu plošně. S odbory se snažíme od začátku jednat, ale diktát, pod který se nás snaží dostat předsedkyně Renáta Burianová, odmítáme. Od začátku odborům říkáme, že se chceme soustředit na pohyblivou složku mzdy,“ uvedla na dotaz MF DNES výkonná ředitelka Vesny Dagmar Havrdová.
U vyjednávání o zvýšení mezd byl i právní poradce Ivo Grossmann. A rovněž ten potvrzuje, že téměř roční snaha k výsledku nevedla.
„Zaměstnavatel od počátku opakuje, že sám ví, kolik si zaměstnanci za svou práci zaslouží, a nepřidá nic. Naposledy jsme jednali letos v červenci – a bez posunu. Majitelka je ochotná přidat 10 procent, ale jen do pohyblivé složky a jen za téměř nesplnitelných podmínek. Selhaly všechny prostředky, které jsme měli k dispozici, a ještě jsme dostali nálepku vyděračů,“ stěžuje si Grossmann.
Nespokojené zaměstnankyně se pozastavují rovněž nad zbožím, které zákazníkům nabízejí.
„My jako prodavačky nemáme z čeho prodávat. Přijedete a často uvidíte prázdné regály,“ konstatuje předsedkyně odborových svazů Vesny Ivana Červenková. „A také kvalita je stále horší,“ povzdechla si Nevečařalová, jež i přes evidentní nespokojenost neuvažuje o změně zaměstnání, či dokonce stávce.
„Ve firmě jsem byla spokojená, ale jen do doby, než nejen mně, ale i dalším bez vysvětlení snížili mzdu. Uvidíme, jestli se to změní,“ říká pochybovačně.
