Podle Hegera je tu dost jiných lidí, kteří zdravotnictví rozumí. „Při mém věku by nebylo úplně logické, abych v této kariéře pokračoval,“ přiznává devětašedesátiletý Leoš Heger.
TOP 09 jde do svých třetích parlamentních voleb. Ve všech předchozích, i komunálních, měla sestupnou tendenci. Kolik procent musíte získat, abyste byli spokojeni?
Kdybychom dostali přes deset procent, byl by to velký úspěch.
Není vaše sestupná tendence dokladem, že jste byli stranou jednoho muže - Karla Schwarzenberga?
Někdo zas říká, že jsme stranou Miroslava Kalouska. Počkejme po volbách a uvidíme, co se bude dít. Rozhodně uznávám, že jsme po krajských volbách propadli jako celek, ale od té doby jsme se hodně snažili si to vylepšit.
Dívala jsem se na váš volební program a něco mi tam nesedí. Píšete, že chcete prosadit zavedení školného na vysokých školách, ale zároveň, že nedovolíte, aby „jediný talent ztratil přístup ke vzdělání ze sociálních důvodů“. Není to trochu protimluv?
Není. Na vysokých školách to nebude paušální poplatek, ale školy si budou moci rozhodnout. Předpokládáme, že by to bylo zorganizováno tak, že část poplatků by šla na sociální stipendia. Jak ve školství, tak ve zdravotnictví dbáme na to, aby lidé, kteří nemají dobré finanční zázemí, nestrádali.
V programu máte i další nepopulární věc - zavedení nadstandardů v nemocnicích. Nebojíte se, že vám to u voličů zlomí vaz, jako to bylo po zavedení regulačních poplatků u lékaře?
Levicové strany jsou jednoznačně proti, avšak přibývá těch stran, které vidí, že bylo špatně to úplně zrušit a že jistá míra nějaké spoluúčasti by měla být. My bychom určitě už nešli tím směrem, jak byly koncipovány regulační poplatky, tedy že se platilo za všechno a při každém drobném styku. Spíš bychom sázeli na nadstandardy, kde je obrovský prostor. Medicína, zejména na rozvojové hraně, má velkou šedou zónu, kde se váhá, co pustit do systému, co ještě není úplně prokázáno jako stoprocentně účinné, ale přitom je o ty věci veliký zájem a lidé by si připláceli rádi.
Jak si představujete, že by to fungovalo?
Praxe by byla taková, že poskytovatelé by dostali zaplaceno za standardní proceduru, což platí v dané situaci normálně pojišťovna, a lidé by si připlatili jen rozdíl, o který je procedura dražší. Možná by to medicíně prospělo nejen finančně, ale také u procedur, jež jsou na nerozhodné straně, by se rychleji ukázalo, která je opravdu účinná, nebo kde je slepá cesta. Typickým příkladem jsou kmenové buňky. Je to věc, která se vyvíjí 15 let a pořád jsou kolem velké spory, ale také velký zájem pacientů. Tak by se to formálně zlegalizovalo a dalo do pořádku, aby nebyl prostor pro šedou ekonomiku, která dnes pravděpodobně v této zóně existuje.
Varianta placená plně z pojištění by však existovala?
Určitě. Měli jsme to napsáno asi půl roku v zákoně, než to zrušil Ústavní soud. Bylo tam popsáno velmi důkladně, že je povinností každého zdravotnického zařízení nabízet v prvé řadě to, co je placené z pojištění.
Pokud by se TOP 09 dostala do vládnoucí koalice, umíte si představit, že byste znovu usedl do křesla ministra zdravotnictví?
To je věc, o které člověk, ať chce, nebo nechce, musí přemýšlet. V politice je to tak, že když jste jednou v takové funkci a pak se dostanete do opozice, pro mladší lidi je normální, aby se znovu o tu pozici ucházeli. V mém případě si však myslím, že je tady poměrně dost lidí, kteří zdravotnictví rozumí. Při mém věku by nebylo úplně logické, abych v této kariéře pokračoval.
Stále držíte rekord nejdéle sloužícího polistopadového ministra zdravotnictví. Když se na toto období s odstupem času podíváte, máte pocit, že jste dělal vše dobře, nebo byste něco udělal i jinak?
Dělal jsem spoustu věcí, nejvýraznější bylo 15 let ve funkci ředitele hradecké fakultní nemocnice. Myslím, že každou funkci bych s určitými zkušenostmi vykonával jinak.
Co třeba u té ministerské?
Problémy, které tehdy byly, vidím v tom, že jsem na ministerstvu působil v době, která byla velmi nepříznivá. Kvůli hospodářské i sociální krizi spoustu času zabralo řešení věcí jako „Děkujeme, odcházíme“ (akce nemocničních lékařů hrozících hromadnými výpověďmi v roce 2010, o které jsme psali zde), to bylo kritické a na tvůrčí práci zbylo méně času.
Zdravotnictví bylo v posledních letech velkým tématem, na němž levicové strany získávaly body. Bude i letos?
Ve zdravotnictví se nyní zdá být názorová hladina daleko vyrovnanější. Názorů je mnohem víc, než když se všichni semkli v boji proti regulačním poplatkům. Myslím, že zdravotnictví má šanci. Pokud se podaří sestavit dobrou vládu, mohlo by se pokročit trochu v tom, po čem se dlouho volalo, a nemít opatření, která se v další vládní garnituře ruší.
Pro některé je hlavním tématem migrační krize, která se však Česka doposud vůbec netýkala. Jak to vidíte vy?
Migrační krize podle mého pocitu trochu pominula a už se o ní tolik nemluví jako před rokem, dvěma. Co my vidíme jako naprosto klíčové, je spíš to, kam bude naše země směřovat. Jestli zůstane v Evropě a bude směřovat k západním myšlenkám a systému západní demokracie, která se tady začala pěstovat, nebo jestli převládnou tendence z Evropy utéct a více se přiklonit k Rusku a východu. Další věcí je základ demokracie, zda zůstane Ústava, nebo jestli se dá dohromady vláda, která bude mít tendenci v Ústavě něco zjednodušovat a tlačit to do diktátorského režimu.
Máte pocit, že demokracie z naší země mizí?
Zatím ještě ne, ale věci se opravdu posouvají a riziko tady reálně existuje. Myslím, že je to vidět na věcech, které paradoxně za velmi kritizované Nečasovy vlády byly řešeny poměrně razantně a rychle - jako korupce či zneužívání funkci. Tam několik ministrů při stínu podezření z vlády vypadlo a pokládalo se to za normální. Teď se vše vrátilo do debat, které spíš vedou k tomu, že na každého má platit presumpce neviny, což v politické kultuře ve zbytku Evropy od nás na západ vůbec nepřipadá v úvahu. Nechci být patetický, ale přeci jen jsou období, kdy riziko jakési změny kultury a ústavních pořádků může nastat. Strašně záleží, jak volby dopadnou, jestli vyhrají strany, které se tomu budou bránit, nebo ty, které chtějí vedení společnosti zjednodušovat na manažerismus.
S jakými stranami v žádném případě nechcete po volbách spolupracovat?
V žádném případě bychom nešli do koalice s hnutím ANO 2011 tak, v jakém je dnes stavu a jak hlásá, že zůstane. A pak samozřejmě s KSČM, to jsme říkali vždycky. Šli bychom se všemi stranami, které jsou demokratické, chtějí zachovat demokracii a které nejsou hrubě populistické, což vylučuje třeba i SPD.
Umíte si představit, že v celostátním měřítku vznikne něco podobného, jako loni na kraji?
Je to teoretizování, ale vyloučeno to není. Prognózy samozřejmě víc preferují, že hnutí ANO vyhraje a bude sestavovat vládu s poměrně výraznou většinou. Pak ta hra nebude na nás, ale spíš na stranách, které by s nimi šly dohromady.
