VIDEO: Stejná trasa, kolo vs. elektrokolo. Rozdíl je v desítkách kilometrů

Elektrokola lidé často využívají pro usnadnění jízdy v kopcích a horách. Skvěle přitom mohou pomáhat i na rovných cestách. Reportér Matěj Smlsal se pustil do pokusu. Vytyčil si trasu a zkusil ji jet nejdříve na normálním kole a poté na elektrokole. Rozdíl se zdá až neuvěřitelný.

SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít

Sledovat další díly na iDNES.tv

Je konec dubna, jeden z prvních dnů ideálních na cyklistickou túru. Vytahuji z kumbálu kolo a vydávám se na cestu. Začínám v Praze – na přelomu Vinohrad a Vršovic.

V plánu mám projet Prahu a ze Satalic se poté přes Káraný a Lysou nad Labem dostat co nejdál. Směřuji tedy na východ. Cesta povede nejčastěji podél řeky. Schválně volím takovou trasu, kde bude vidět, jak dokáže elektrokolo pomáhat i na rovině.

Největší kopce zažívám v metropoli. Nejdříve cestou z Vršovic na Žižkov, poté jedu sešupem dolů do Karlína, abych si následně z Vysočan pěkně zašlapal nahoru do Kbel.

U cedule oznamující konec hlavního města jsem po dvou hodinách cesty. V nohách mám 20 kilometrů. Stále jsem svěží, posilňuji se svačinou koupenou v pekárně v Satalicích.

Poté jedu převážně po silnicích, kde je malý provoz, až dojedu na cyklostezku podél Labe. Přede mnou se otevírá pohled na Káraný. Tedy obec, která, stejně jako Želivka, zásobuje Prahu pitnou vodou. Mám za sebou 34 kilometrů, na cestě jsem 3 hodiny a 15 minut.

První krize přichází v Lysé nad Labem. Z jednoduchého důvodu – nacpal jsem se pizzou. Nicméně není čas ztrácet čas, jedu dál. Kousek za Lysou ukazuje aplikace 50 ujetých kilometrů.

Už cítím, jak mi cestou do Nymburka těžknou nohy. 68 kilometrů, téměř 7 hodin na cestě. Už bych nejradši chytil vlak a jel zpátky domů. Nicméně ještě zkusím dojet do Poděbrad.

Tam už ovšem opravdu končím. Na cestě, se všemi přestávkami na natáčení záběrů a jídlo, jsem strávil 7,5 hodiny a ujel jsem 76 kilometrů. Tak uvidíme, kam zvládnu dojet na elektrokole.

Jízda na elektrokole

Na túru vyrážím ve druhé polovině června. Počasí se dá označit za tropické, což není úplně ideální, navíc podle předpovědi má odpoledne pršet.

TEST ELEKTROKOL 2019: Rozdíly mezi značkami mizí, před koupí se projeďte

Podívejte se výsledky testu nejnovějších modelů elektrokol pro sezónu 2019. Vyzkoušeli jsme krosová, pevná i celoodpružená horská kola. Výrobci nabízejí výkonnější motory a lepší jízdu, dojezd ovšem nenarostl.

„Toto elektrokolo má čtyři stupně výpomoci – ECO, což je lehká dopomoc při běžné jízdě, pak TOUR, EMTB a TURBO, tedy největší výpomoc, kterou používáme v náročnějších podmínkách,“ vysvětluje mi Mirek Menšík z firmy GIVE.cz specializující se právě i na prodej elektrokol.

Mezi režimy přepínám na zařízení připomínajícím klasický tachometr. Na displeji vidím i dojezd. „Závisí to na hodně faktorech. Na kapacitě baterie, typu terénu, hmotnosti cyklisty, typu pohonu, nafoukání plášťů, odporu větru... V tomto konkrétním případě u středového pohonu byste se měl pohybovat v dojezdu 60 až 120 kilometrů běžné jízdy,“ říká odborník. Záleží, kterou výpomoc budu používat. Pokud bych jel jen na TURBO, vybiju baterii mnohem dřív.

Reportér Matěj Smlsal vyrazil nejdříve na túru na horském kole.

Na elektrokole Smlsal nikdy neseděl. Mirek Menšík z firmy Give.cz mu dává pokyny.

Menšík mi doporučuje jet celou dobu na ekorežim. V případě kopce si vypomoct turbem. „A ještě důležitá věc: díky legislativě, která elektrokolo stanovuje jako jízdní kolo, tedy určené pro jízdu po cyklostezkách a silnicích, je motor omezený na rychlost 25 km/h. To znamená, že při 25 km/h se motor plynule odpojí a už šlapete za své. Můžete tedy jet i rychleji, ale motor vám už nepomáhá,“ dodává Mirek Menšík.

Vyrážím. Jelikož jsem na elektrokole nikdy neseděl, jsem doslova fascinován. Hned při cestě do prvního kopce mám pocit, jako by kolo jelo skoro samo. Já zabírám jako na rovince.

VELKÝ TEST ELEKTROKOL 2019: Horská kola s pevným rámem

A i při cestě po rovince mě motor krásně popohání. Na konec Prahy se dostávám o půl hodiny rychleji než při jízdě na kole. Pokračuji přes Káraný a Lysou nad Labem do Nymburka. Zatímco minule jsem tam tvrdil, že už mi síly docházejí, tentokrát vůbec únavu nepociťuji. Bolí mě jen zadek ze sedla. Je jasné, že tentokrát dojedu dál než do Poděbrad.

V tomto lázeňském městě zastavuji šest a půl hodiny po startu. V nohách mám tedy 76 kilometrů. A vyrážím dál. Čeká mě 20kilometrová cesta do Kolína. Displej ukazuje dojezd 31 kilometrů, to mě trochu znervózňuje. Už jsem si na výpomoc zvykl tak, že když jsem ji na chvíli vypnul, přišlo mi celkem namáhavé šlapat.

Je to však i tím, že elektrokolo je o několik kilo těžší než klasické kolo. Takže se pochopitelně šlape víc ztuha.

V Kolíně slavím 100. kilometr. A vydávám se do Kutné Hory. Neustále to vypadá, že začne pršet, ale déšť pořád nikde. Zatímco předtím jsem si jel krásně po rovince, teď začínají kopce. A to zrovna v okamžiku, kdy mi došla baterie a už musím šlapat, jak řekl Mirek Menšík, za své.

Zatím to nevzdávám. I když mě trochu irituje, že cesta do Kutné Hory vede nejdřív několik kilometrů do kopce, abych pak během chvíle sjel do města strmě z kopce. Mám na kontě 110 kilometrů. Ještě nejsem tak vyčerpán, tak si dávám další cíl: Čáslav.

Nejdřív tropy, pak liják. Čáslav je však už za kopcem.

Smlsal nakonec dojel až na vlakové nádraží v Čáslavi. Na cestě strávil 10 hodin a ujel 124 kilometrů. O téměř 50 kilometrů víc než na kole.

A v tu chvíli se vyplňují předpovědi. Začíná pršet. A prší víc a víc. Šlapu v dešti do kopců, kolem mě frčí auta devadesátkou a mě ohazuje voda, která létá od pneumatik. Nechci už nic jiného, než být v Čáslavi, sednout na vlak a jet domů. Liják je v jednu chvíli už tak nepříjemný, že se schovávám v přístřešku na autobusové zastávce. Ke mně pak přijíždí další cyklista, pro kterého ale po chvíli přijede manželka autem a odveze ho. Mě ještě čekají dva kilometry do kopce.

Jakmile přestává pršet, vyrážím. Po 10 hodinách jsem nakonec v Čáslavi. Ujel jsem tedy 124 kilometrů. V porovnání s klasickým kolem je to o bezmála 50 kilometrů víc. Nepřipadám si ani tak fyzicky vyčerpaný jako po jízdě na kole. Spíš mě unavuje to, že jsem celý promočený a klepu si zimou. Myslím, že kdybych nezmokl, dojedu ještě o něco dál.

Testované elektrokolo

Smlsal vyrazil na elektrokole Apache Hupahu Bosch CX 29” 2019. Disponuje 29” koly. Předností je propracovaný duralový rám, odpružená vzduchová vidlice SR Suntour XCR s možností zamknutí a kvalitní osazení Shimano. Motor je středový Bosch Performance CX, 250 W, 75Nm. Elektrokolo disponuje baterií Bosch PowerTube 500 Wh. Počet převodů: 1x10. Cena činí téměř 80 tisíc korun.