S řadou zcela nových problémů souvisejících s opatřeními proti šíření koronaviru se začaly potýkat firmy v kraji. Většina z nich s napětím očekává vývoj situace v příštích dnech a týdnech, ale i v následujících měsících.
Náchodský výrobce elektromotorů Atas hledí s obavami také na vývoj v Německu, kam míří většina jeho produkce. Ředitel podniku a současně místopředseda Asociace exportérů České republiky Otto Daněk již před časem varoval před důsledky zpomalení ekonomického vývoje.
„Situace na válečném poli se bohužel mění každou minutu. Nyní musíme reagovat a ztráty budeme sčítat až po válce,“ reagoval s hořkostí například na přerušení výroby ve Škodovce.
Krizi se Daněk v posledních dnech věnuje od rána do noci a sáhnout musel i k improvizaci: „Marně jsem sháněl dezinfekci pro své lidi, tak jsem ji pro fabriku namíchal sám.“
Aktuálně podnik čelí tomu, že v pátek vůbec nedorazili polští pracovníci. Ti by totiž museli v tuzemsku zůstat déle a nependlovat, poté po návratu do Polska by je čekala dvoutýdenní karanténa. Podle odhadu schází Atasu nyní 233 zaměstnanců, tedy asi 34 procent.
Jak se cítí šéf firmy, který běžně čelí řadě komplikací, když nastane nepředvídatelná situace, jakou zažíváme nyní?
Vždycky přicházejí nové a mnohdy nečekané věci. Já působím v průmyslu od roku 1979 a nikdy jsem nic podobného nezažil. Od roku 1990 vedu firmu a ani v ředitelské funkci jsem se s ničím podobným nesetkal. Jestli do práce nechodíte jenom pro peníze, což dobrý šéf nemůže, tak máte o své lidi strach jako o rodinné příslušníky. Člověk se snaží udělat maximum a musí vařit z vody.
Koronavirus v Česku |
A tak jste se i vy pustil do míchání dezinfekce?
Nejsou dezinfekce, nejsou roušky. Já jsem ve firmě namíchal deset litrů dezinfekce z nakoupených surovin, protože jsem marně chodil po lékárnách a sháněl alespoň malé množství. Nebyla ani ta předražená. Jsem původním povoláním chemik, a tak jsem dezinfekci pro fabriku namíchal sám. To jsou věci, které v popisu práce nemáte, ale pokud vám záleží na lidech, musíte je podstoupit. Sám jsem byl v práci třeba od šesti hodin a končil jsem v jednu hodinu ráno. Asi si každý dovede představit, jak dlouho se to dá vydržet. Když se podíváte na vládní činitele, tak vidíte, jak jedou na doraz. Je to prostě věc, která tady nebyla a musíme tomu čelit, protože kdybychom tomu podlehli, tak to bude mít nedozírné následky. A to mluvím o těch ekonomických, protože dopad na zdraví a životy se nedá vyčíslit.
A jak se situace dotýká společnosti Atas?
Zatím máme drobné problémy s dodávkami komponent z Asie. Mnohem větší problémy nám zatím dělalo omezení na hranicích s Polskem. Dojíždí k nám zhruba sto polských zaměstnanců, kteří museli hodiny stát ve frontách na hranicích. Někteří chodili pozdě, někteří vůbec (rozhovor vznikl 20. března, kdy se u hraničních kontrol ještě tvořily dlouhé fronty, pozn. red.).
Když se od půlnoci z 26. na 27. března změnily podmínky pro pendlující zahraniční pracovníky a do Atasu nedorazili žádní Poláci, museli jste omezit výrobu?
Ne, jedeme zatím dál s těmi, kdo jsou v práci, i o sobotách, nedělích, přesčasech nebo v prodloužených směnách. Nějaké omezení se ale nedá vyloučit. Máme zakázky ze zahraničí, teď Maďaři zavřeli hranice, my přitom některé komponenty dovážíme z Itálie a Číny. I v Německu, kde je naše největší odbytiště, občas zavřou nějakou továrnu. Řešíme to operativně nikoli ze dne na den, ale z hodiny na hodinu.
Dotklo se firmy i uzavření škol?
Ano, většina našich zaměstnanců jsou ženy a mnoho z nich je s dětmi v domácím ošetřování. Nejsme dnes schopni ani plánovat, protože nevíme, jak dlouho to ošetřování potrvá. Vláda prodloužila termíny a my nevíme, jestli to bude na týden, měsíc, nebo na neurčito. Značné procento pracovníků nám chybí.
Atas vyváží do desítek zemí světa. Jak to vypadá s exportem?
Nejvíc nás trápí Německo, kam jde až 75 procent naší výroby. Jednotlivé fabriky v Německu radikálním způsobem omezují výrobu nebo ji dokonce zastavují. Z tohoto směru může přijít ještě větší rána než to, co už tady máme.
Dokážete odhadnout, jaký bude mít současná situace vliv na průmysl v regionu?
Na průmyslu v regionu se může podepsat velmi brutálním způsobem, což se samozřejmě týká i autoprůmyslu.
Ještě před tím, než k tomu skutečně došlo, jste upozorňoval, že zásadní bude, jestli Škodovka přistoupí na odstávku výroby. Téměř vzápětí firma tento krok potvrdila...
Samozřejmě mě to mrzí, přestože nejsem odborník na autoprůmysl ani subdodavatel Škodovky. Jediné, co k tomu můžu říci, je to, že se bohužel situace na válečném poli mění každou minutu. Musíme reagovat a ztráty budeme sčítat až po válce.
Dá se očekávat, že po Škodovce budou následovat další firmy?
Je to pravděpodobné. A zejména u velkých firem. Může se stát, že to nebude dobrovolné jako v tomto případě. Pokud se v nich objeví koronavirus, bude to již nucené.
Již před časem jste poukazoval na rizika pro průmysl související se zpomalením růstu ekonomiky či přechodem autoprůmyslu na elektromobilitu. Říkal jste, že se krizi nevyhneme a recese už nastala. Můžeme nyní očekávat jakousi kombinaci krizí?
Zcela určitě. Krize tady již byla, byť o ní státní úředníci nesměli mluvit. Všichni říkali, že je to zpomalení růstu, ale ekonomická definice recese je dána, to se zamluvit nedá. Recese tady zkrátka už byla, byť to nebylo dramatické, jednalo se opakované mírně snížené exporty a mírně snížené tržby oproti minulým obdobím. Koronavirus to jistě nesmírným způsobem prohloubí. Propady a další negativní dopady budou mnohem drastičtější, než jak se jevily ve čtvrtém čtvrtletí minulého roku.
Jak se tedy na situaci díváte z hlediska zaměstnavatele?
Existuje jednoznačný výklad, že karanténa je překážka na straně zaměstnavatele. Tak se na to dívá zákon. Jak se však zákon dívá na lidi, kteří dobrovolně odjeli na místa, která byla stanovena jako rizikové oblasti? To je přece dobrovolné porušení minimálně etiky či zdravého rozumu. Oni se vrátí z nebezpečné oblasti a potom mávají papírem z ministerstva sociálních věcí, že mají nárok být čtrnáct dní doma.
Zajímalo by mě, kdo mi to vysvětlí. Pokud bych někoho poslal na služební cestu do těchto oblastí, což bych určitě neudělal, chápu, že je to překážka na straně zaměstnavatele. Ale když tam lidé dobrovolně odjeli s domněnkou, že se jim nemůže nic stát, tak to považuji za velmi slušně řečeno nezodpovědné. Ať si riskuje, ale já nemůžu dovolit, aby přišel mezi ostatní zaměstnance. Celý průmysl zajímá, jak je možné, že lidi cestující dobrovolně do rizikových míst mají nárok na to, aby dostali sto procent platu po dobu čtrnácti dní, a nemuseli chodit do práce.
Máte sám takové zaměstnance? A co s tím můžete dělat?
Ano. Kdyby však teoreticky došlo k soudnímu sporu, tak ho prohraji. Já chápu, že si dovolenou zaplatili, ale zdraví by mělo být přednější.
