Archeologům Muzea východních Čech v Hradci Králové předal nové cenné nálezy amatérský hledač Petr Křížek. Je jedním z detektorových hledačů zařazených do právě startujícího projektu Jak nalézat a neničit.
Hledač objevil dva zdánlivě nenápadné artefakty. Prvním z nich je takzvané jádro, tedy kus pazourku, ze kterého naši předci odbíjeli jednotlivé čepele a úštěpy. Právě ty potom pravěkým lidem sloužily jako vlastní pracovní nástroje.
Jádro z Pardědubu není nijak zvlášť velké, měří jen asi tři centimetry. I to ale lovcům a sběračům ve starší době kamenné stačilo. Druhý z nálezů je již větší, jeho délka je zhruba 5,5 centimetru.
„Jde o tzv. dekortikační úštěp. Jeho účelem bylo z celého původního valounu suroviny odstranit tvrdou a pro výrobu nástrojů nepoužitelnou kůru tak, aby pro další štípání zbyla už jen ‚čistá’ surovina, tedy vlastní jádro. Náš úštěp z Pardědubu má proto celou jednu stranu pokrytou kůrou, zatímco ta druhá je naopak bez jakýchkoli stop po tomto prvku. Ačkoliv se tedy ani v jednom případě nejedná o hotový nástroj, jako je například hrot oštěpu, svědčí tyto artefakty o zpracovávání kamenné suroviny a výrobě artefaktů na této lokalitě,“ říká k nálezům archeolog Petr Čechák.
Nová archeologická lokalita
Hledač objevil novou paleolitickou lokalitu v místě, kde doposud žádné takto staré nálezy známé nebyly. Pardědub je kopec a také památný strom, který roste na břehu Labe mezi Skalicí a Skaličkou na Královéhradecku.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
„Že jde skutečně o důležité objevy, dokládá jejich osamocenost v této oblasti. Další nejbližší pozůstatky lovců a sběračů, tentokrát ale výrazně mladší (jedná se o období mezolitu) pochází z polohy mezi Smiřicemi a Skalicí a od nálezů z Pardědubu jsou vzdálené přes 1,75 kilometru vzdušnou čarou. Pokud bychom hovořili pouze o nálezech podobně starých, paleolitických, museli bychom se vypravit až do přes tři kilometry vzdálených Předměřic,“ vysvětlil archeolog.
Učinit podobný objev přitom podle něj není zase tak obtížné, stačí se pouze dívat po těch kamenech, které jinak do hlíny na polích viditelně nepatří. I to by mělo být jednou z částí plánovaného školení pro amatérské spolupracovníky, které je naplánováno na 12. září letošního roku.
PazourekZmíněná surovina je v případě obou nálezů stejná, jedná se o takzvaný silicit glacigenních sedimentů, lidově zvaný pazourek. Tento kámen se původně vyskytoval pouze v oblasti Baltského moře, ale v dobách ledových byl působením ledovce přesunut až do dnešního Polska a okrajově i na naše území. Pazourek byl jako velice kvalitní surovina využíván paleolitickými a mezolitickými lovci a sběrači, ale jeho obliba pokračovala i nadále a objevuje se i v souborech zemědělských populací. Jeho přirozená barva je šedá až téměř černá, nicméně v případě nálezů z Pardědubu je naopak sytě bílá. Tomuto jevu archeologové říkají patinace a pro paleolitické pazourkové nálezy je velice typický. Působením klimatických vlivů v dobách ledových totiž docházelo ke změně barvy původně šedého pazourku, který tak začal bělat. Někdy je tato bílá barva spíše jen slabším povlakem, jindy (jako právě v případě Pardědubu) je naopak sytá a nezřídka dokonce žlutá. |
