Oba máte bílou košili, sukni a hnědé kozačky, jste skvěle sladění. Ostatně jako na všech fotkách, které sdílíte na svém Instagramu. Takže nejde začít jinak než otázkou: Jak se vám oblečení hledá?
Vlastimil: Na mě se shání hůř, tak už to je. Zaprvé není šité na mužskou postavu, navíc jsem větší, takže ani to není jednoduché. I když mi přijde, že se to v poslední době dost mění. Ale věnovali jsme tomu hodně času, takže víme, jaké střihy i značky vybrat. Stálo nás to hodiny a hodiny v nákupních centrech.
Michaela: V některých nás už znají.
Vlastimil: To je jedna z výhod. Lidé si nás pamatují.
Dá se říct, kdo z vás dvou se ve výběru oblečení víc realizuje?
Michaela: Je to společné rozhodování na základě toho, co se nám oběma líbí. Nemůžete si vzít něco, co vám nesedí, i když ten druhý řekne, že je to super. Potom v tom stejně nedokážete vyjít na ulici, protože se necítíte dobře. My jsme k tomu navíc středem pozornosti. Takže to vždy ladíme spolu a chceme, abychom si za tím stáli a abychom se cítili hezky.
Vlastimil: Jak říkala Míša, u nás neexistuje, že bychom někde prošli bez povšimnutí. O to víc žádná módní chyba neprojde. Takže to už není jen o nákupu, ale hlavně o tom, jak se sladíme, když někam jdeme, abychom nevypadali každý jako z jiné pohádky. Většinou začínáme u mě. Co se týká oblečení, mám ho paradoxně víc než Míša. Včetně bot.
Michaela: V tom je bezkonkurenční. (smích)
Potkali jsme mladý pár, asi šli z tanečních. Když nás míjeli, ona mu říká: „Viděls to? On měl hezčí kozačky než já!“
