Na sjezdovce v Jedlové u Deštného v Orlických horách je uklouzaný zledovatělý sníh. Ke startu jednoho z nejtěžších závodů ve střední Evropě diváci opatrně našlapují, aby neskončili na zemi.
Z parkoviště zrovna přijíždí jedno ze spřežení. Zatímco chodci si připadají jako na kluzišti, psi šplhají nahoru po sjezdovce bez zaváhání. Ještě poslední kontrola před startem a saně tažené šesticí malamutů projíždějí startovní bránou a míří ke kostelu sv. Matouše.
 |
V předchozích ročnících by spřežení čekala zatáčka do Deštného, stoupání po louce k hřebeni a výjezd k turisticky vyhledávané Masarykově chatě na Šerlichu. Tentokrát míří musheři přímo nahoru k Luisinu údolí.
„Museli jsme trasu upravit, protože na Šerlich bychom se nedostali, na louce není dost sněhu a nepřejeli bychom silnice,“ popisuje trasu hlavní organizátor závodu Pavel Kučera.
Házejí sníh na asfalt
Už na příjezdu ke startu je znát, že v nižších polohách je sněhu méně. Zatímco dříve tady bývaly bílé posypané silnice, letos musejí pomocníci naopak házet sníh na asfalt, aby spřežení mohla přejet z parkoviště ke startu.
Letos se jede už 26. ročník Šediváčkova longu a kromě covidové pauzy v roce 2021 ho dosud pořadatelé ani jednou nemuseli rušit. Neodradil je ani nedostatek sněhu v roce 2014, tehdy se musheři vydali na hřebeny na tréninkových kárách. To však letos opakovat nechtěli, proto do poslední chvíle zvažovali, zda se závod uskuteční.
„Na kárách jsme jeli jednou a už bychom to znovu neudělali. Tady na to není vhodný terén. Když vám mrznou brzdy nebo psi vběhnou na ledovou plotnu, je to nebezpečné pro mushera i pro psy,“ vysvětluje Kučera.
Organizátoři kvůli nedostatku sněhu minulý čtvrtek zrušili závod jako mistrovství republiky. Konání alespoň upravené verze potvrdili v sobotu, doslova minutu po dvanácté. Z původně nahlášených víc než sta účastníků jich nakonec do Jedlové dorazilo 59. Zrušené bylo i tradiční zahájení s večerní etapou z centra Deštného.
„Rozhodování bylo příliš pozdě. Někteří už zrušili dovolenou a znovu ji nedostali,“ říká Pavel Kučera.
Na hřebenech bylo za odměnu slunce
Zatímco dole v Jedlové byla mlha a zataženo, když se spřežení dostanou na hřebeny, čeká je zasloužená odměna. Už v Luisině údolí je zcela jasno a svítí slunce. Další směr jim ukazuje nasvícená rozhledna na Velké Deštné.
„Nahoře svítí slunce, je to krásné, ale náročné,“ ztěžka vydýchává Ondřej Mach, který zamířil na Šediváčkův long se svými psy poprvé.
„Počasí je ideální, já jsem ani nepočítal s tím, že by závod nebyl. Celou dobu jsem věřil, že se pojede. Letos je sice trochu míň sněhu, ale zase je krásně,“ říká další musher Stanislav Kučera, když se zastaví na pár slov u pomocníků, kteří hlídají druhý průjezd Luisiným údolím. Poté, co se trasa prokličkuje hřebeny, vrací se tudy zpět do Jedlové.
„Trať je dlouhá 51 kilometrů. Třikrát se pojede stejná trasa a jednou bude končit už v Pádolí. Pokud se podmínky nezhorší, uskuteční se bivak jako obvykle,“ plánuje Pavel Kučera.
Organizátoři měli několik variant, jak závod upravit, aby se mohl jet. Ve hře byly třeba starty z Luisina údolí. Nakonec je sněhu víc než v jiných letech, a tak mohlo zázemí zůstat v Jedlové. Zatímco v minulosti se jelo na 200 nebo 300 kilometrů, letos měří závod zhruba 190 kilometrů. Poslední etapa se koná v sobotu.
