Nynější farář nechal gotickou fresku Posledního soudu odborně posoudit, sehnal peníze na restaurování a na úpravu místnosti, aby se do ní mohlo zajít.
K slavnostnímu otevření došlo v září, ale všechny náležitosti farnost splnila až koncem roku a dnes je památka už k vidění. Fresku v podzemí fary chrání rozměrné těžké sklo, dá se tu posadit a načerpat bližší informace.
„Ráno tu vždy odemknu dveře a večer zavřu. Myšlenka je prostá: Kdokoli půjde kolem, může vejít. Máme tu šest tabulek, na nichž si každý může přečíst komentář, pak je tu i vyobrazení od grafika Michala Čepelky, jak malba patrně kdysi vypadala. Setkalo se to se zájmem, ale hlavní testovací sezona bude až v létě,“ popisuje broumovský vikář Martin Lanži.
V domě nynějšího děkanství bydlel zvoník a kostelník, fara do druhé poloviny 20. století sídlila v nedalekém klášteře. Dům je přilepen k městské hradbě a sousedí s kostelem sv. Petra a Pavla, který byl založen s městem po roce 1265. Kolem kostela se do pozdního novověku rozkládal hřbitov a malá komora s freskou pravděpodobně sloužila jako márnice a kostnice, neboli karner či funerální kaple.
Karnery se vyskytují častěji v Rakousku než v Česku. Ten broumovský má podobu čtvercového kněžiště zaklenutého valenou klenbou s mírným zahrocením, jeho tři stěny pokrývají zlomky maleb. Navazující podélný prostor dostal barokní klenbu a má novější výmalbu s hvězdnatou oblohou.
Komoru zaplnili kostmi
Znalci se domnívají, že nejspíš zrušení hřbitova po josefinských reformách vedlo k tomu, že komora byla zaplněna ostatky a zazděna. Až když se zdivo později vybouralo a ukázaly se malby, část kostí se dočkala pohřbení, část tam však stále pod podlahami leží.
Nejstarší zobrazení Triumfu smrti u násFresku podrobně popisují Jan Dienstbier, Ondřej Faktor a Jan Royt v památkářském časopise Průzkumy památek z roku 2015. Dochovala se hlavně na čelní stěně, jinak byly malby značně poškozeny, neboť komora byla podle pamětníků až po strop plná kostí. Výjevy jsou zobrazeny ve třech pásech. Horní pruh zachycuje Krista v mandorle, což je svatozář obepínající celou postavu. Provázejí ho přímluvci Panna Marie, sv. Jan Křtitel a symboly evangelistů. Ve středním pásu je podobenství s pěti moudrými pannami z Matoušova evangelia, které na zeleném, nadějném, pozadí nesou rozsvícené lampy k postavě anděla, a s pěti pannami pošetilými s lampami obrácenými. Pošetilým pannám na červeném, pekelném, pozadí sedí na ramenou ďáblové, obepíná je řetěz do pekla. Ve spodním pásu jsou scény z tehdy oblíbené legendy o setkání tří živých a tří mrtvých a mravoličný námět ďábla tahajícího za vlasy do pekla pijáka, zde ženu nalévající si víno ze džbánu, což má zřejmě představovat nestřídmost. V zóně zatracených je i Triumf smrti, tedy zosobněná Smrt, vidět je však jen kosa a kůň, na němž patrně seděla smrtka a stínala živé. Odborníci míní, že malby tvoří celek a že je provedla jedna dílna. Zatímco horní pruh s Kristem a monumentálními postavami maloval zručný umělec, panny už tolik povedené nejsou, autorství jednotlivých výjevů se však zpřesnit nedá. Broumovské malby patří k lineárnímu slohu první poloviny 14. století a svým stářím, stylem i ikonografií nemají u nás obdoby. Znalci je porovnávali i s gotickými malbami ve Slezsku, Dolních Slověnicích a Boleticích. Inspirace k nim mohla přijít i ze zahraničí, třeba panny moudré a pošetilé jsou vidět na portálech katedrál v Erfurtu, Štrasburku či v Magdeburgu. V Broumově se však podobenství o pošetilých pannách padajících do pekla stalo ústředním tématem celého Posledního soudu, obdobně jako třeba v jiném karneru v Dolním Rakousku. Zejména u Triumfu smrti však odborníci dovozují, že se italský vzor mohl přenést přes Tyrolsko až do Broumova, kolonizovaného německy mluvícími obyvateli. |
Původní úroveň gotické komory bývala zřejmě níž, ani podlaha v barokní části není původní.
„Před deseti lety tu pobýval historik umění Jan Royt a najednou nám začal vykládat, co všechno v té fresce vidí, bez přípravy mluvil snad čtyřicet minut a nám jen padaly sanice údivem. Tehdy jsem pochopil, že i když prvořadá je obnova zdejších kostelů, freska je unikát. Bez nadsázky je to nejstarší zachovaná památka na Broumovsku z let 1320 až 1330. Další je pak Klanění tří králů v klášteře z doby kolem roku 1360,“ pokračuje farář.
Celkem rychle farnost získala od ministerstva kultury peníze na obnovu fresky, kterou provedli v letech 2013 až 2015 restaurátoři Miroslav Křížek a Pavel Padevět, podle odborníků zdařile.
V létě 2020 dobrovolníci karner vyklízeli, zkrátila se zahrádka před farou, aby se do něj dalo vejít z Kostelního náměstí.
Radnice, tehdy ještě vedená starostou Jaroslavem Bitnarem (Volba pro Broumov), sehnala v rámci česko-polského projektu euroregionu Glacensis další peníze.
„Kvůli covidu a ruské válce se však náklady o půl milionu korun zvýšily,“ podotýká farář. Obnova a zpřístupnění nástěnné malby vyšlo na více než 2 miliony korun. Pomohli místní podnikatelé, dárci, kraj i biskupství.
Architekti se snažili zdůraznit, že malba kdysi k lidem promlouvala a že by mohla znovu. Nechtějí však atrakci.
„Prostor chápeme jako skromné místo k zastavení, kapli pro meditaci a zklidnění,“ říkají Vratislav Ansorge a Marek Topič. To, že jde o stísněné místo, kam se vejde jen pár lidí, je podle nich výhoda.
Na vzácnou fresku upozorňuje i nedávno vydané pexeso, které vychází ze zdejších památek.
Co jsme my, budete i vy
Poselství zobrazené v karneru je zcela jednoznačné: umírání a Poslední soud.
„Smrt je v Broumově všudypřítomná, nelze jí uniknout. Autoři maleb vyplňujících celý stísněný prostor, tomuto poselství podřídili vše. Chtěli přitom upozornit nejen na neodvratnost, ale i na nepředvídatelnost smrti. ,Smrt bere mladé stejně jako staré´ praví nápis, který uvozuje pekelné scény. Konec tedy může přijít kdykoliv a nikdo před ním neuteče – ,To, co jsme my, budete i vy´,“ vysvětluje Jan Royt s kolegy.
Podle nich malby měly šokovat živé, aby se káli a modlili za mrtvé, kterých byl hřbitov okolo plný.
Památka, ze které se zachovaly jen fragmenty, působí spíš tajuplně než strašidelně. Farář věří, že si k fresce najdou cestu i místní.
„Zajímavé je už jen to, že jde o malbu starou 700 let. Na to člověk nemusí být věřící, aby se zastavil a řekl si: Tady je něco parádního! Máme štěstí, že tento dům nikdo nezboural nebo nepřestavěl, přitom existují plány z roku 1913, kdy se budova děkanství měla přestavět do podoby sousedního gymnázia,“ podotýká farář. Chce opravit ještě klenbu za vstupními vraty.
