Už několik let jezdíte dělat antropologický výzkum do Střední Asie a máte na kontě i několik zajímavých horolezeckých počinů, především v pohoří Pamír a Hindúkuš. Baví vás pak ještě chodit po Krkonoších?
Abych pravdu řekl, tak v létě po Krkonoších už moc nechodím, ale v zimě tam jsem skoro pořád. Od dětství mám Krkonoše tak moc okoukané, že už mě tam v podstatě nic nepřekvapí. Ve druhé polovině 80. let a na počátku 90. let jsem v Obřím dole trávil každé léto, protože můj děda byl předsedou Tělovýchovné jednoty Sokolu Stěžery, která má dodnes chalupy na luční enklávě v Obřím dole. Na Sněžku a Studniční horu jsme koukal pořád, hodně jsme chodili na výlety do Modrého dolu. Když jsem byl větší, začal jsem hory poznávat na běžkách. Krkonoše vnímám jako takové kopečky, ale pořád mají své kouzlo.
Z podnikových chat a zotavoven ROH na východní straně Krkonoš se po revoluci velmi záhy staly hotely a tato část Krkonoš se vydala cestou velmi dravého kapitalismu.