Nemůžu začít jinak: Kempiči jsou výsledkem vaší vášně v kempování, nebo spíše sbírkou nahodile nabytých zkušeností v těchto českých zařízeních?
Celý projekt vznikl vlastně náhodou. S mým dlouholetým kamarádem a 30litrovým sudem piva jsme během covidové karantény uvízli na naší chalupě v Krkonoších. V tu chvíli jsme očekávali konec světa, a tak jsme si chtěli posledních pár měsíců života užít. A protože oba máme rádi přírodu a kempování, vznikl nápad na pořad, který se bude zabývat právě tímto fenoménem. Nikdy jsem neměl ambici napsat knížku, ale když se mi ozvali z nakladatelství, někde v hlavě mi to furt šrotovalo.
Kdy to bylo na knihu?
Někdy na konci druhé letní série náš kameraman a střihač Martin Sedláček usoudil, že mám asi málo práce, a poslal pár mých textů své kamarádce do jednoho nakladatelství. A tam to patrně nějaký otisk zanechalo. Na začátku mi nápad na napsání knížky přišel jako šílenost, ale postupem času jsem si řekl: Vlastně proč ne? Psaní mě bavilo už od dětských let a v naší rodině jsem dokonce vydával pravidelný čtrnáctideník Opoc. Opoc proto, že jsem měl rád opice. Mou nejpopulárnější knihou se však stal thriller Zrádná Praha, který mapoval naši cestu autem z víkendového pobytu u babičky, kdy má maminka špatně zahnula na barrandovském mostě a my pak nekonečně dlouho bloudili naší metropolí.
Mým cílem bylo napsat knížku, kterou si může každý cestovatel zabalit do batůžku a vytáhnout jí na nafukovacím lehátku uprostřed rybníka nebo na palandě svého karavanu. Chtěl bych, aby se moje knížka stala takovou biblí pro kempovací nadšence.
Kdybych měl definovat žánr, viděl bych to někde mezi fotorománem a červenou knihovnou.
Vojtěch Říha
Je to průvodce, nebo zábavná sbírka zážitků. Tedy jaký žánr?
Podtitul Kempičů říká (Ne)postradatelný rádce pro milovníky kempinku. A tak to skutečně je. Snažil jsme se čtenářům naservírovat své tipy a triky, které by jim měly zpříjemnit chvíle v kempech po celé naší vlasti. Knížka navíc čtenáře nechává nahlédnout do zákulisí tvorby našeho internetového pořadu. Kdybych tedy měl definovat žánr, viděl bych to někde mezi fotorománem a červenou knihovnou...
Mají zdejší kempy něco společného? Co dalšího vyplývá z vašich výzkumů?
Myslím, že dnešní návštěvníci kempů jsou mnohem větší srdcaři. Pokud totiž pojedete v létě s karavanem a čtyřčlennou rodinkou někam do kempu, dost možná vás to vyjde dráž než ubytování v jakémkoliv slušném hotelu a ještě s polopenzí. V kempech už mnohem častěji narazíte na rekreanty, pro které je kempování především životní styl. A ne jen „laciná“ možnost přespání.
Kempiči* Nová kniha, která aspiruje být povinnou výbavou pro všechny návštěvníky tuzemských rekreačních zařízení. Autorem je hradecký herec Vojtěch Říha, jeho rádce kromě spousty tipů a triků pro kempovací nadšence nabízí i moře zábavy a těžko uvěřitelných historek. * Při psaní novopečený autor čerpal zejména ze svých vlastních zkušeností získaných při natáčení stejnojmenného pořadu, který začala o prázdninách roku 2020 vysílat internetová televize Stream. Seriál z českých kempů se stal od svého počátku nejsledovanějším pořadem daného léta. * Dvojice – Vojtěch Říha a Jakub Štefanec – objížděla ty nejzajímavější české kempy a specifickým způsobem je hodnotila, třeba Autocamp Sedmihorky, Koupaliště a kemp Pecka nebo Autocamping Rozkoš. Díky ojedinělému formátu a spoustě humorných situací se stal pořad populární stálicí internetu. * V knize se dozvíte, jak má vypadat správně ugrilovaná klobása nebo na jaké typy umývárkových sprchomatů můžete v kempu narazit. Kempiči poradí, jak si správně vybrat karimatku, a na závěr nezapomínají ani na manuál pro naturistické začátečníky. Druhá linka knížky vypráví o strastech mladých tvůrců, kteří si chtějí natočit vlastní internetový pořad. * Knihu vydalo nakladatelství Grada Publishing. |
Odráží se v knížce i vaše profese?
Na pár místech to asi vykoukne. Jako herec máte výrazně posunutou „hranici trapna“. Když jsem tedy knížku psal, nemusel jsem se tak často cenzurovat a zabývat se otázkami typu Není to už moc? Jestli to však je výhoda, nejsem si tak jistý.
Máte za sebou v Hradci řadu rolí s rozličnými režiséry. Kterou jste měl nebo máte nejradši? Nebo na kterou byste čtenáře pozval?
Snažím se mít rád všechny. Ale někdy to nejde.... Rád vzpomínám na hru Lidé, místa, věci, kterou režíroval náš umělecký šéf Pavel Khek a byla to jedna z prvních věcí, kterou jsem v Klicperáku nastudoval. Ale je jich mnohem víc. Aktuálně se těším na naši novou inscenaci Tělo tajné agentky, kterou režíruje Tomáš Dianiška. Ještě to není hotové, ale mám takové blahé tušení, že to bude moc dobré.
Myslím, že jedním z vašich vrcholů je Orestes. Co pro vás znamená?
Byla to obrovská zkušenost a pro mě osobně velmi důležité setkání s režisérem Jakubem Nvotou. Ač jsem velkým fanouškem JAMU, mé alma mater, takovéhle zkoušení vás naučí víc než čtyři roky studia. Bylo to super a tleskám všem divákům, kteří chodí do divadla na antiku.
A co Prašina?
To je zase jiná písnička... Momentálně je to jeden z největších bestsellerů našeho divadla, z čehož mám velkou radost. Děcka to žerou, takže je to zábava hrát. Na druhou stranu jsem asi nehrál v ničem fyzicky náročnějším. Celé představení furt někam běháme, lezeme, případně nás Hroudův gang různými způsoby šikanuje. Hraju postavu třináctiletého kluka, ale moje tělo mi dává po každém představení celkem jasně najevo, že už mi třináct pár let není.
V příští sezoně budete Hamletem, jaký je to pocit?
Je to především obrovská zodpovědnost. Zcela upřímně: Když mi to tenkrát náš umělecký šéf na pohovoru říkal, radost rozhodně nebyla moje první emoce... Já už Hamleta hrál jako absolventské představení na škole a od té doby z toho mám hrůzu a respekt zároveň. S Pavlem jsme však spolu zkoušeli už spoustu věcí a jako režisérovi mu naprosto důvěřuju. Stejně jako celému inscenačnímu týmu. Ve výsledku jsem za tu příležitost velmi vděčný a třeba si nakonec ke stáru toho Shakespeara ještě oblíbím.
12. května 2021 |
Hradec však není vaše první angažmá? Jak se tu cítíte?
Není. Jako první divadlo mě draftovali bezruči, což bylo nádherné pětileté období v daleké Ostravě. Klicperák je tak mojí druhou zastávkou a jsem za to velmi rád. Jako rodilý Poděbraďák mám navíc k Hradci velmi kladný vztah a stejně tak i k lidem v souboru a divadle obecně. Ale nevím, jestli to funguje i naopak.
Praha vás netáhne?
Trochu mě mrzí velká vzdálenost od vršovického Edenu, kde vládne tým mého srdce. Ale jinak? Nic mi tu nechybí.
