„Zneužívání je spojené s velkou stereotypizací obětí. Zkušenost pro mě v současnosti není tak traumatizující, ale veřejně o ní nemluvím právě proto, abych se vyhnula stigmatům,“ začíná vyprávět dnes pětatřicetiletá Zdena. I z toho důvodu se rozhodla zůstat v anonymitě, přestože redakce její identitu zná.
Začít se uzdravovat se jí podařilo díky dobré péči a kvalitnímu vztahu s bývalým partnerem. Zároveň dodává pro někoho možná velmi překvapující věc:
„Dnes máme s bratrancem hezký vztah. Ale vždycky přijdou otázky: Jak jsi mu mohla odpustit? Jak ses přes to mohla přenést? Žene mě to do role oběti, kterou už se být necítím. Ano, je to něco, co si celý život nesete, ale nemyslím si, že to musí být celoživotní trauma,“ vysvětluje.
Byl v rodině nejstarší, právě k němu vzhlížela. A to také proto, že se k ní na rozdíl od ostatních jinak choval hezky.
