Studené lavice v broumovském kostele praskají nezvykle už od rána ve švech. Při slavnostní mši se v nich tísní asi sto padesát dospělých i dětí. Jsou zamlklí, než je z míry vyvede hlavní hrdinka příběhu.
Točí se tu jedna ze scén koprodukčního filmu podle knihy ceněné polské spisovatelky Olgy Tokarczukové, která žije na vsi u Nowé Rudy a ve své novele Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých využila zdejší reálie.
„Příběh se odehrává v tomto regionu. Příroda, atmosféra vesnice i krajiny hraje velkou roli v knížce i ve scénáři, takže se polský štáb rozhodl točit tady na polské straně a s požadavkem na dvě lokace v Česku přišli za námi,“ říká Pavla Kubečková ze společnosti Nutprodukce, která je menšinovým koproducentem celovečerního snímku.
Čeští producenti se potkali s Hollandovou už při práci na televizním snímku Hořící keř o smrti Jana Palacha, jenž posbíral před rokem jedenáct ocenění na Českých lvech (více čtěte zde).
O filmu
|
Pod modrou klenbou kostela se rozehrává scéna svatohubertské mše. Chlapecký sbor notuje písničku Pojedeme na lov, pod kazatelnou leží zastřelený divočák na chvojí, je tu paroží i myslivecké prapory. V lavicích se sešli členové mysliveckého spolku i školní děti, protože tu právě slaví pojmenování základní školy po svatém Hubertovi.
Hrdinka překypuje rebelií a rozhořčením
Školáci si oblékli bílé šaty i košile, ale na hlavách mají kvůli divadlu bizarní gumové masky jelenů, psů, zajíců nebo ještěrek.
Když farář z kazatelny spustí, že světec byl prvním ekologem a odstřely zvířat pomáhají rovnováze v přírodě, učitelka Janina to už nevydrží a vyčte lidem jejich netečnost. Křičí, že jsou vrazi, ale vyvedou ji z kostela.
Světově uznávaná režisérka a absolventka pražské FAMU Hollandová si přísně střeží svůj klid na práci. Kontroluje scénu z kazatelny, na place ukazuje strkajícím se hercům, jak má scéna gradovat.
„Náš film by se mohl jmenovat Tahle země není pro starý ženy. Přesně takový je svět, ve kterém žijeme a kde se tento příběh odehrává. Hlavní postava je upřímná, vášnivá, štědrá, inteligentní, ale i šílená. Šílená vzteky, posedlostí zvířaty a soucitem k lidem na okraji společnosti. Překypuje rebelií a rozhořčením,“ říká režisérka.
V kostele se sešli polští herci a asi devadesát komparzistů je z Broumova a okolí. Filmují tu i polské děti z noworudské školy, které prošly castingem. Ve slavnostním oblečení si však zažily dost velkou zimu.
Ve filmu si zahraje i Miroslav Krobot
Nápad na film nosila Agnieszka Hollandová dlouho v hlavě. Se spisovatelkou spolupracovaly na scénáři delší čas.
„Film je hlavně polský, s polskými herci. Z české strany je tam pouze Miroslav Krobot, který hraje českého entomologa Borose, a dále také střihač Pavel Hrdlička. Protože v současné době není možné financovat takový film jen z jednoho státu, dělá se to nyní formou mezinárodní koprodukce. Také téma je česko-polské a odehrává se na hranici, proto nás režisérka oslovila, zda bychom nechtěli spolupracovat,“ vysvětluje producentka Pavla Kubečková, která pochází z Teplic nad Metují.
Jednodenní natáčení v broumovském kostele se uskutečnilo i proto, že polští producenti seznali, že by doma kostel k takovému účelu nejspíš nenašli. „Jedním důvodem je, že režisérka se často vyjadřuje k veřejnému dění a bývá kritická, jednak mohly vzniknout problémy i kvůli scéně, kdy se hrdinka pohádá s farářem. Tady v Broumově jsme našli faráře k natáčení vstřícného. Poslali jsme však scénář také na Královéhradeckou diecézi, kde ho schválili,“ říká producentka Kubečková.
Čeští producenti dodají filmu spoustu zvířat, která připravuje Ota Bareš. Zahrají si jeho srny, divočák, jezevec, bílé lišky, ptáci i brouci.
