I když jsou tu už tři tisíce let, tři mohyly z doby bronzové jsou v lese u Voděrad na Rychnovsku stále dobře vidět. Ačkoli je v 70. a v 80. letech minulého století poničili amatérští hledači pokladů, stále je možné si udělat docela přesnou představu o tom, jak v době svého vzniku vypadaly.
Je nepochybné, že před třemi tisíci lety to bylo velkolepé dílo viditelné opravdu zdaleka. Dávní obyvatelé Podorlicka mohylník vybudovali na táhlém, s největší pravděpodobností odlesněném hřebeni, který se zvedá vysoko nad okolní krajinu.
„Měnila se tu hranice lesa, což mělo vliv na stav mohyl. Z předválečných zpráv víme, že jich tu bylo asi osm, to byl les rozsáhlejší. Pak les ustoupil poli a teď jsou v lese nad úrovní terénu pouze tři,“ říká archeoložka Martina Beková, která je u Voděrad šéfkou vykopávek.
Jsme jen několik desítek metrů od místa, kde archeologové na poli v těsném sousedství lesa odkrývají pozůstatky mohylového pohřebiště z mladší doby bronzové až starší doby železné, datovaného do období 1 200 až 400 let před naším letopočtem. Všechny tři, stále ještě patrné, mohyly rozmístěné v lesním porostu připomínají vyhaslé sopky s hlubokým kráterem uprostřed.
„Před lety je poničil amatérský výkopce,“ říká Beková, když se lesem vydáváme zpět k vykopávkám. „Hned za hranicí lesa provádíme záchranný výzkum pohřebiště narušeného orbou. Jsou tu rozorané mohyly. Letos jsme při výzkumu objevili dvě. Je jich tady více, což dokazují i zachycené mohylové náspy,“ říká Beková.
Výzkum mohylZáchranný výzkum u Voděrad odstartoval porouchaný pluh, který se před dvěma lety na poli zaryl příliš hluboko a vyoral na povrch desítky střepů pravěkých nádob i zlomky lidských kostí. Archeology na to včas upozornil detektorář, který s vědci z rychnovského muzea dlouhodobě spolupracuje. V oblasti to však není jediný zjištěný mohylník. V pásu od Nového Města nad Metují až po Rychnov nad Kněžnou jsou známa podobná pohřebiště třeba na Chlumu u Dobrušky nebo u Běstvin. Mohylníky se dochovaly především tam, kde pohřebiště zakonzervoval les. |
„V některých případech zásypy zmizely a narážíme jen na hroby. Je to už třetí sezona výzkumu a dosud se nám podařilo objevit asi 30 hrobů, což ale nelze ztotožnit s počtem mohyl. Těch tady zřejmě bylo méně. Všechny hroby, co jsme tu objevili, jsou žárové (spálené kosterní pozůstatky jsou uloženy v hliněných urnách - pozn. red.),“ dodává archeoložka.
Podle vědců mohyly u Voděrad měly průměr až deset metrů a vysoké byly kolem dvou metrů.
Stačí špachtle a trpělivost
Výzkum na ploše velké přibližně jako polovina fotbalového hřiště vede už třetí rok rychnovské muzeum (více čtěte zde). Práce pomáhají financovat fakulty vyučující archeologii v Praze, Hradci Králové a Olomouci. „Preparujeme urny na pohřebišti z doby bronzové,“ usmívá se studentka archeologie Lucie Maříková, která špachtlí opatrně odlupuje hlínu kolem střepů rozpadlé nádoby s uhlíky.
Hned vedle pracuje další student archeologie Martin Janovský. Hází lopatou hlínu z bohatého naleziště do kolečka, ve kterém ji motyčkami přehrnují další dva mladíci. Po chvíli zvedne z kbelíku celofánový sáček s miniaturní kuličkou. „To by mohl být korálek, ještě to musíme očistit a důkladně prohlédnout,“ říká Janovský.
Na výzkumu se dosud vystřídalo šestadvaceti studentů archeologie. „Potřebují praxi, aby věděli, co mohou na vykopávkách v terénu zjistit, protože od stolu to nepoznají. Výzkum je tady specifický, pohřebiště se kope v ploše. Používají se tady jiné postupy než třeba ve středověkém městě. Studenti se musí učit číst velice drobné rozdíly ve výplni, protože jinak hroby nepoznají, a také naučit trpělivě preparovat. Je to ideální průprava na výzkum mohylového pohřebiště,“ pokračuje Beková.
Největší výzkum mohyl za posledních 15 let
Archeologové rozlišují pravěká pohřebiště podle mnoha kritérií, například podle způsobu pohřbívání na kostrové a žárové, ale i podle kultur. Podle toho se také liší postup jejich práce v terénu.
Archeologové se věnují lokalitě už třetí sezonu.
„Jinak je potřeba postupovat u hrobů, které jsou jednotlivé, kostrové, a úplně jinak, když je to mohylník, jako tomu je tady. Hroby jsou tu často přes sebe. Do mohyly byly ukládány postupně a dodatečně, což vytváří poměrně složitou situaci, která si žádá specifický přístup,“ upozorňuje vedoucí výkopů.
Naleziště mohylového pohřebiště u Voděrad je v oblasti Podorlicka velmi významné, a to hlavně svým rozsahem. Archeologové tak rozsáhlý výzkum na pohřebišti z doby bronzové v Královéhradeckém kraji nepamatují nejméně 15 let (o počátku výzkumu čtěte zde).
Vědci se domnívají, že voděradské pohřebiště sloužilo několika generacím obyvatel více osad v okruhu zhruba pěti kilometrů. V některých hrobech našli i třicet keramických nádob, což svědčí o tom, že před třemi tisíci lety nepochybně existovaly sociální rozdíly.
Do hliněných nádob - popelnic - ukládali nejen popel zemřelých, ale vše, co zbylo na pohřební hranici po předmětech, jež měl nebožtík u sebe: tkaniny, bronzové ozdoby nebo různé součásti oděvu. Některé hranice s nebožtíkem vzplály dokonce přímo na mohyle, což může naznačovat, že mohylník byl i místem kultovních obřadů.
„Většina hrobů tady byla v mohylách a byly používány opakovaně. Do některých dodatečně zasahovali tím, že do mohyl ukládali pohřby. Případně se mohyly zvětšovaly a propojovaly. Jsou tu jejich různé varianty,“ konstatuje Beková při prohlídce naleziště a zastavuje u skupinky studentů, kteří pod přístřeškem část hrobu pečlivě preparují dláty a štětci.
Ze země vystupuje i pás drobnějších kamenů. „To může být věnec mohyly, kameny si zpevňovali jejich okraje. Uhlíkaté vrstvy by mohly představovat zbytek pohřební hranice. Hned vedle je zřejmě dodatečný pohřeb, protože je v kraji věnce a trochu do něho zasahuje. Vysvětlení, proč byly do mohyl ukládány dodatečné pohřby, je několik. Mohlo jít o rodinu, ale také to mohlo být o několik set let později, přičemž nebožtík neměl k dané mohyle žádný vztah,“ popisuje Beková.
