Cestování do minulosti je sice stále oborem z říše science fiction, ale možnost alespoň nahlédnout do dob pravěkých přece jen je.
Letos otevřený archeopark ve Všestarech je přitom za humny Hradce Králové, co by neandertálským pazourkem dohodil.
V srpnu si návštěvníci mohou vyzkoušet kdejaké činnosti pravěkých lidí nebo archeologů. Štípání kamene, pravěké odívání nebo v sobotu a v neděli stavbu domu z doby bronzové.
"Ke konci léta pak chystáme takzvané dny živé archeologie. Na přelomu srpna a září se budou týkat dožínek a pravěké stravy, v září si budou moct lidé vyzkoušet terénní výzkum," láká ředitel archeoparku Radomír Tichý.
Štípání pazourku je věda, mistr se učil v Anglii
Udělat si z pazourku po vzoru dávných předků nějaký nástroj, to přece nemůže být žádný kumšt, řekne si laik. Opak je pravdou, opracování kamene je věda, až člověk musí obdivovat šikovnost tehdejších obyvatel.
Vždyť jejich nástroje používáme dodnes, jen jsme je trochu zdokonalili a pazourkový materiál nahradili nerezem.
Na štípání kamene byste u nás těžko hledali většího odborníka, než je Petr Zítka, který v této dovednosti trénuje studenty archeologie z Hradce Králové. Činnost typická pro pravěk jej dokonce živí.
"Tohle je moje práce už osm let. Řemeslo, různé techniky, jsem se učil u mistra ve štípání kamene Johna Lorda ve východní Anglii," říká Zítka, který pořádá ve štípání kurzy.
Z programu archeoparku17. - 18. 8. Léto v pravěku: Stavba domu doby bronzové 31. 8. - 1. 9. Dny živé archeologie 3: Dožínky - sklizeň a pravěká kuchyně 21. - 22. 9. Dny živé archeologie 4: Dny terénní archeologie Otevírací hodiny do 31. 8. 1. 9. - 22. 12. Vstupné (bez průvodce): dospělý 100 Kč, dítě 6 – 18 let, důchodci, držitelé průkazů ZTP, ZTP/P, studenti 60 Kč, dítě do 6 let, zdarma, rodinné vstupné 220 Kč |
"Podle archeologických předloh vyrábím repliky štípaných kamenných nástrojů, vedle toho dělám pazourkové nože, další produkt z pazourku jsou také křesací kameny do historických palných zbraní, které se užívaly až do napoleonských válek," upřesňuje náplň své práce.
Návštěvníci archeoparku mohou ve stálé výstavě spatřit i další nástroje, zbraně, rekonstrukce pravěkých obydlí, velký model pravěké vesnice nebo získají povědomí o kulturních rituálech.
Lidé vidí pohřbívání i nebe
Vnitřní expozice je rozdělena do tří poschodí. Přízemí ukazuje podsvětí pravěkého člověka, pohřbívání či jeskynní malby. První patro zobrazuje jeho život, tam archeologové rekonstruovali skutečný svět pravěkého obyvatelstva.
A nakonec druhé patro, kterému se říká nebe, neboť lidé i tuto sféru měli ve své kultuře na paměti. Věřili samozřejmě v různé bohy, kteří na ně z nebe hledí dolů.
"Zároveň ta tři patra zobrazují práci archeologů. V dolní části jsou věci takové, jak je archeologové skutečně nacházejí, tedy ne celé předměty, ale jen jejich zlomky. Patro nazvané život je pojaté už jako rekonstrukce předmětů, takže třeba meče tu nejsou rozlámané a zelené, ale nablýskané a celé. Nahoře se zase návštěvník seznámí s leteckou archeologií, neboť hodně věcí objevíme až z ptačí perspektivy," přibližuje Radomír Tichý.
Archeolog potřebuje lopatu, leccos může zkusit naživo
Archeologie musí být nepochybně vzrušující, byť je jasné, že realita se od filmů typu Lovci pokladů přece jen liší.
"Hlavní náplní naší práce jsou asi výzkumy v místech, kde se chystají nějaké stavby. A nejčastěji pracujeme s krumpáčem a lopatou," tvrdí ředitel.
"Ale existuje také experimentální archeologie, kdy si archeolog sám vyzkouší život pravěkých lidí. Praktickou činností do toho lépe pronikne," říká o své profesi ředitel archeoparku, který se v minulosti zúčastnil expedice Monoxylon, kdy se plavil na vydlabaném člunu podél pobřeží Středozemního moře.
V archeologii má také velké slovo genetika. Na území Česka nejsou žádné nálezy nejstarších pravěkých lidí, ale odborníci vědí, že se tu svého času vyskytoval člověk neandertálský. Přitom se na Moravě dochovalo jen pár kousků jeho čelistí a kousek lebky.
"Někdy to trvá, než se zjistí, jaký nález vlastně k čemu přiřadit. Ale genetika to dokáže. Z člověka neandertálského máme v genetické výbavě jen velmi málo. Přitom potkat ho dnes na ulici, možná by nám ani nepřišel zvláštní. Vždyť dnes řada lidí chodí zarostlých a podivně oblečených," vtipkuje Tichý.
Důležitá bývá i víra. "Musíme věřit tomu, k čemu se přikloníme. My najdeme díry v zemi a podle toho rekonstruujeme obydlí pravěkého člověka. Víme, že takhle nějak vypadalo, ale těžší už je říct, k čemu všemu sloužilo. Možná by se ten pravěký člověk podivil, co jsme mu přisoudili," směje se.
