Martin Mráz ukazuje vzácnou, ale chátrající ivanitskou poustevnu v Teplicích...

Martin Mráz ukazuje vzácnou, ale chátrající ivanitskou poustevnu v Teplicích nad Metují na Broumovsku. | foto: Štěpánka Tůmová

Tesaři opravují vzácnou barokní poustevnu, kde se dávno zastavil čas

  • 2
Tesaře Davida Stejskala zlákala oprava chátrající barokní poustevny z 18. století v Teplicích nad Metují. Je v ní zachovaná černá kuchyně a mnoho dalších detailů. Střecha se jen záplatovala a dovnitř zatéká už od 90. let. Poustevnu vidí jako místo, kde je jeho práce třeba.

Když se o prázdninách tesař David Stejskal s mladým kolegou pustili v Teplicích nad Metují do tesání trámů, místní lidé jen kroutili hlavami. Nechápali, proč to dělá tak pracně a nenechá je nařezat na pile.

Sekyrou širočinou a hlavatkou vytesávali z kmenů krokve a stropní trámy pro barokní ivanitskou poustevnu z 18. století, což je jedna z mála památek na kongregaci Sv. Ivana, kterou arcibiskup schválil pro poustevníky v Čechách v roce 1732. Donedávna opomíjenou stavbu však ohrožuje dřevomorka.

„Měl jsem chuť do téhle práce, protože poustevna neprošla žádnými novodobými přestavbami ani ji nepotkala nepovedená oprava. Je tu zachovaná černá kuchyně, což už je opravdu vzácnost, a mnoho dalších neobvyklých detailů. Působí to tu autenticky. Je skoro zázrak najít památku, která při podstatnější rekonstrukci nepřišla o původní atmosféru. Kdyby dostala tuto zakázku běžná stavební firma, vyrobí tu hezkou kulisu poustevny,“ říká tesař David Stejskal.

Od ministerstva kultury dostali příspěvek 200 tisíc

Památka patří farnosti a sdružení Zachraňme teplickou poustevnu si ji pronajalo. Snaží se o opravu už čtvrtým rokem. Letos získalo 200 tisíc korun od ministerstva kultury a příspěvek od města, které dodalo i kmeny.

Vypsalo od července i sbírku, ale je jasné, že na šindelovou krytinu už letos peníze nevystačí. O poustevnu při teplickém kostele Panny Marie Pomocné se naposledy soustavně staraly řádové sestry, zaměstnané poúnorovým režimem v domově důchodců.

Nyní je neobývaná. Střecha se jen záplatovala a dovnitř zatéká už od 90. let. „Ono to vypadá, že drží pohromadě a její stav není tak vážný, ale třeba konce vazných trámů je možné rukou rozdrolit. Krov se dosud nepropadl jen díky stojaté stolici, která podpírá uhnilé krokve,“ ukazuje tesař pod střechou.

Zatím je to spíš jen destrukce: ubourali tu horní část zdí prolezlých dřevomorkou, sňali vrchní řady roubení a zcela odstranili strop, takže je vidět střechu, zpod které zmizely i krokve. Podpírá ji jen provizorní konstrukce na stavebních stojkách.

Tesař dělí čas mezi poustevnu a Bílou věž v Hradci Králové

„Při výměně krovu za nový zůstává stavba bez střechy jen pár dní, ale nastavování uhnilých pat krokví bez ocelových svorníků zabere spoustu času a často vyžaduje provizorní zastřešení. Bez něj se nakonec obejdeme a z původního dřeva vrátíme zpět maximum použitelného. Protože jen na těch starých trámech můžeme ´číst´ o práci našich předků. Na těch nových bude vidět jen to, jak jsme to dělali my,“ říká tesař Stejskal v křídle poustevny, které právě prochází opravou.

Tesař teď svůj čas dělí mezi poustevnu a Bílou věž v Hradci Králové, kde s firmou Petra Růžičky opravuje dubovou stolici pro druhý největší zvon v republice.

„Já sám nemám na větší zakázky kapacitu, ani mě to neláká. Výběrové řízení dnes vyhrává ten s nejnižší cenou. Dnes žádná instituce nestojí o výsledek převyšující bídný průměr, potřebují, aby se zakázka stihla včas. Já mám jiný cíl, udělat věci pořádně a hledat investora, který si toho cení. Respektive chci věřit, že takový investor hledá mě,“ tvrdí tesař.

Poustevnu vidí jako místo, kde je jeho práce třeba. „Mě lákají práce, které mají lidské měřítko. Když pracuje na stavbě osm tesařů, výsledek vypadá podle dovedností každého z nich. Tady mohu dělat, jak to chci sám. Snažím se řídit svou představou a pak ji i na stavbě naplnit,“ míní David Stejskal.