Přestože budíček jim přímo nad hlavami supluje dunění pneumatických kladiv, pod Orlickým mostem v Hradci Králové má stále „hotel“ skupina bezdomovců.
Další si stloukli několik igelitových příbytků jen o pár stovek metrů dál proti proudu Orlice a patrně stejná parta se nedávno pokusila zabydlet také buňku naproti rybárně.
Vyhlášenou lokalitou, kam se v poslední době hradečtí bezdomovci stahují, jsou rovněž opuštěné domy v Honkově ulici i někdejší sokolovna na Kavčím plácku, další žijí na dvorcích u Pospíšilovy třídy a strážníci je nestíhají vyhánět od horkovodu nedaleko nádraží.
Na ulici jsou až stovky lidí
Z prosincového monitorování bezdomovců však vyplynul úsměvný údaj: v ulicích města se prý pravidelně pohybuje asi 30 lidí bez domova.
Když se ovšem v roce 2011 sčítal lid a do ulic vyrazili počítat bezdomovce terénní pracovníci, došli k číslu 171, ale přiznali, že s největší pravděpodobností by mělo být ještě vyšší.
„V roce 2014 využilo jednorázové služby naší noclehárny 313 klientů a za rok jsme poskytli přibližně třináct a půl tisíce noclehů. V posledních letech se počet lidí bez domova v Hradci významně nemění. Statistiku vedeme od roku 2005 a od té doby máme v této službě nárůst necelé stovky různých klientů,“ říká vedoucí Domu Matky Terezy na Pouchově Dana Pechová.
„Doslova devastují okolí Orlice. Vybudují si z plastů a hadrů pelechy a když už je kolem vše pokáleno, přesunou se dál. Dříve krásné procházky jsou ty tam,“ upozornila magistrát jedna ze stěžovatelek Milena Šlaisová. Velmi podobnou zkušenost popsala rovněž z Pospíšilovy třídy: „Proti stavbě supermarketu se sepisují petice, a přitom na místě, kde by obchod mohl stát, mají bezdomovci pelechy v kůlnách.“
Na pivo je vždycky
Jedním z bezdomovců je i zhruba padesátiletý rodák z Popradu, který se představuje jako Máša.
„Na ulici jsem už pátý rok, nestěžuju si, nežebrám ani nekradu. Byl jsem v Praze, ale když mě už potřetí zmlátili policajti, šel jsem do Hradce a nelituju,“ vykládá slovenský instalatér, který všechny své věci schraňuje ve dvou igelitkách.
Jak se živí? „Máme vytipované supermarkety, které do kontejnerů vyhazují prošlé potraviny. Někdy tam čekáme i půl dne. Na pivo nebo levné víno jsou peníze vždycky.“
Právě na bezdomovce, kteří se srocují u supermarketů, si obyvatelé stěžují nejvíc. „Je mi z nich zle. Jsou opilí, pomočení a obtěžují. Často tu vidím policisty, kteří je sice vyženou, ale netrvá dlouho a jsou tu zas. Je to věčný boj,“ popisuje Josef Makový téměř každodenní scény u marketů v okolí Benešovy třídy.
„Všechny stížnosti rozhodně ověřujeme a sociální pracovníci na jednotlivé podněty reagují. Každému případu se snažíme věnovat maximální pozornost. Jsme schopni nabídnout i sociální práci,“ upozorňuje náměstkyně hradeckého primátora Anna Maclová.
Přestože někteří bezdomovci služeb charity anebo sociálního odboru nevyužívají, terénní pracovníci se snaží pomáhat i jim.
„Když někdo dobrovolně žije na ulici, nevnímáme to tak, že nás odmítá. Když to jde, navážeme kontakt s každým člověkem v nouzi, který o to stojí. Je ale pravda, že někdo v daný okamžik nechce z nejrůznějších důvodů svou situaci měnit,“ říká vedoucí Domu Matky Terezy a dodává, že terénní pracovníci mají vytipovaná nejrůznější místa po celém městě.
Jsou to prý lokality, „kde člověk bez domova nemá daleko k tomu, co potřebuje, a zároveň má určitý klid i pocit alespoň částečného bezpečí.“
