V debatě s moderátorkou Světlanou Witowskou generál Petr Pavel řekl, že vojáky, kteří zahynuli na misi, považuje za hrdiny.
Popsal, že před vojáky, kteří v srpnu padli v Afghánistánu, se tehdy na vzdálenost několika metrů objevil kluk, kterému mohlo být asi osmnáct let.
„Nevím, na první pohled to mohlo být dítě. Měli zlomky vteřiny na rozhodnutí, jestli střílet na dítě, a tím si zachránit život, nebo dopustit situaci, ke které došlo. To jsou volby, kterým jsou vystaveni vojáci, ale ještě více jejich velitelé,“ prohlásil sedmapadesátiletý generál Petr Pavel, bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR a bývalý šéf Vojenského výboru NATO (více čtěte v článku Padlých přibývá. Proč v Afghánistánu umírají čeští vojáci stále častěji).
Sám Pavel se v lednu 1993 vyznamenal v mírových misích UNPROFOR, když jeho jednotka zachránila na padesát francouzských vojáků odříznutých ve válečné zóně mezi Srby a Chorvaty.
Dokáže však pochopit i nizozemského velitele z jednotek OSN, který nezabránil smrti bosenských muslimů v roce 1995 ve Srebrenici.
„Rozdíl mezi mým působením v bývalé Jugoslávii a Srebrenicí byl necelé dva roky. Vždy v takové situaci je velice tenká hranice mezi hrdinským činem a velkým průšvihem. V mém případě stačilo jednotlivé rozhodnutí, v jehož důsledku by zemřel někdo z civilistů nebo mých vojáků, které jsem měl na povel, a naopak jsem mohl stát před soudem,“ řekl Pavel a své hrdinství shazuje tím, že prý jen dělal svou práci.
Vojáci v zahraničních misích podle jeho slov působí nejen v souladu se svým svědomím, ale vždy na základě politického mandátu.
„Bohužel jsou v rozhodování svázáni s mandátem celé mise a v konečném důsledku rozkazy svých nadřízených. Holandský velitel měl zcela jasné rozkazy i mandát. To, že mu tyto rozkazy a mandát neumožnily jednat, bylo asi v rozporu s jeho svědomím, ale pokud by jednal na základě svého svědomí, dopustil by se porušení rozkazu a před soudem by stál on. Morální stránka věci je vždy velmi složitá,“ poznamenal generál.
Já a vězení? Znal jsem příběhy o mýdle
Zatímco jeho hrdinou byl kdysi v dětství indiánský náčelník Vinnetou, celoživotní skaut a zakladatel umělecké skupiny Ztohoven Roman Týc se hlásí k hrdinům z Rychlých šípů, nejvíc prý k Rychlonožkovi. Vlastní odvahu v dnešní době prý projevil nejvíc tím, že se upsal k hypotéce.
Umělec, který podniká výpady do veřejného prostoru, odmítl velebit generála za hrdinství, protože neuznává stát ani armádu. Vidí je jako přežité a přeje si společnost fungující bez nich, zato s pomocí nových technologií. Hrdinové jsou podle něj ti, které k tomu společnost donutila, když ostatní selhali. Hrdinovi nezbývá než vyjít z komfortní zóny a čelit konfrontacím.
Týc bavil diváky tím, že jeho prvním trestným činem bylo vyhýbání se odvodu na vojnu, i historkami z měsíčního pobytu ve vězení.
Trest si šel odsedět před šesti lety v kauze pozměněných padesáti panáčků na semaforech v Praze, místo aby za něj galerie zaplatila šedesátitisícovou pokutu. Jako milovník Londonova Tuláka po hvězdách vlastně uvítal, že půjde sedět do vězení.
„To prostředí mě zajímalo, ale znal jsem příběhy o mýdle, které se vyprávějí mezi muži. Měl jsem velký strach, ale zároveň to bylo i dobrodružství. Byla to z nouze ctnost. Vězni byli fajn chlápci, bylo to jako měsíční pobyt na lodi, kde musíte šůrovat a poslouchat. Oni říkají: ‚Mukl musí umět sedět. Musí umět komunikovat s ostatními.‘ Oni věděli, že z toho mám strach, a tak mi udělali nakonec takový žertíček. Najednou se v cele začalo shromažďovat několik mužů, pak mě svázali a odnesli do sprch, polili mě mýdlem a ještě předtím mě pokreslili fixem a namalovali na mě semafory. Vlastně se mi všichni vysmáli,“ glosuje čtyřiačtyřicetiletý Týc, jenž si z vězení odnesl poznání odvrácené strany společnosti.
Do povědomí se umělecká skupina Ztohoven zapsala fiktivním jaderným výbuchem ve vysílání ČT v roce 2007.
Velký poprask její členové způsobili, když v září 2015 v převleku za kominíky a dělníka vylezli na střechy Pražského hradu a vyvěsili červené trenky na protest proti prezidentu Zemanovi. Přitom odnesli prezidentskou standartu a později ji rozstříhali a rozdali. Dva členové už dostali půlroční podmínky, jejich třetí kolega loni zahynul při nehodě.
Kovy: Pohled na rozstříhanou standartu mě zabolel
„Jsem rád, že troll byl vytrollen, to je skvělá věc. To je člověk, který popichuje všechny kolem sebe a má upřímnou radost, když se ti okolo zlobí a jsou na něj naštvaní, a on z toho existuje. I když je to oficiální funkce (prezidenta), doporučuji vám nahlížet na to z tohoto pohledu,“ přidal se dvaadvacetiletý youtuber Karel „Kovy“ Kovář.
Proti rozstříhání prezidentské zástavy se však ohradil. „Mám s činem na Hradě, upřímně, jeden problém. Hluboce to uznávám, evidentně to v tom pánovi rezonuje dodnes, když měl potřebu udělat happening (se spálením trenýrek), což je dobrá zpráva, ale já jsem měl problém s rozstříhanou standartou. To pro mě bylo velmi bolestné, protože byla originální. Byl to symbol, i když třeba rozstříhali jen jednu z vrstev vlajky,“ řekl. On sám si prošel hrdinstvím svého druhu, když veřejně přiznal, že je gay.
Týc to však s vlajkou vidí po svém, podle něj je záležitost komplikovanější. Má za to, že vlajka je nosič symbolů, které už byly dávno vykradeny.
„Za sto let reprezentanti státu rozebrali původní hodnoty a náš poslední reprezentant tomu dal korunu. Náš projekt měl několik úrovní. První byl akt samotného sejmutí vlajky. Když jsme tam dali jiný symbol, který karikuje tu osobu, to už byla naše fetišizace myšlenky. Přišla druhá fáze. My jsme byli postaveni před šílenou situaci, že buď budeme lhát, že vlajku nemáme, nebo ji budeme blokovat jako symbol důstojnosti, státu či úřadu. Chtěli jsme upozornit, že moc nepatří centrálně do jednoho bodu, ale aby lidé chápali, že jsou sami zodpovědní za fungování ve společnosti. Tato společnost je naše a politici jsou zastupitelé,“ říká Týc.
Proto nakonec vlajka skončila rozstříhaná na 1 152 kousků. Kousky byly opatřeny bitcoiny v hodnotě 32 tisíc korun vyčíslených Hradem a rozdány. Smyslem celé akce bylo rozpoutat debatu, podle Týce však aktéři z pohledu většiny nejspíš prohráli.
Petr Pavel: Politici by měli mít morální a etický standard
V průzkumu veřejného mínění agentury Ipsos pro konferenci respondenti jmenovali na prvních deseti místech jen mužské hrdiny.
Z minulosti zaujal Jan Hus, Jan Palach a Václav Havel. Účastníci zmínili Gabčíka a Kubiše, Miladu Horákovou, Vlastu Chramostovou, Martu Kubišovou a Věru Čáslavskou. Roman Týc oceňoval i bratry Mašíny, ale generál Pavel to zpochybňuje kvůli člověku, jehož na cestě za svobodou popravili.
K největším antihrdinům za sto let zařadili Hitlera, Stalina, Gottwalda, protektorátního ministra školství Moravce nebo zrádce parašutistů Karla Čurdu.
Na konferenci dorazily desítky studentů i zájemci z řad veřejnosti. Probírali zásahy trollů na sociálních sítích i etické hackery či elfy, kteří vyvracejí šířící se falešné zprávy a příspěvky.
Lidé se ptali na názor ohledně smrti slovenského novináře Jána Kuciaka i na nedávné udílení prezidentských ocenění, kde například vedle učitelky, která zachránila děti, stanul bavič.
V závěru se jeden z diváků ptal na dva antivzory v nejvyšších funkcích. „Politici především na nejviditelnějších místech by měli, tedy kromě standardního očekávání, že dodržují zákon, nastavil laťku trochu výš. Být lidem příkladem jako určitý morální a etický standard,“ míní generál. Bude podle něj důležité, aby tichá většina zaujala jasné občanské postoje.
