Tvůrci vystavili repliku pancéřového zvonu na podzim před Fakultou stavební Českého vysokého učení technického (ČVUT) v pražských Dejvicích. Experiment vrcholil v říjnu 2019 v Jestřebích horách, když členové Spolku vojenské historie T-S 20 Pláň spolu s vědci osadili zvon v místě, kde se s ním v pěchotním srubu původně počítalo.
„Instalace naší repliky svrchní části zvonu typu AJ-S-D na pevnosti T-S 20 byl jednoznačný úspěch a motivovalo nás to k další činnosti,“ říká Jiří Pazderka z katedry konstrukcí pozemních staveb.
Potýkali jste se s těžkostmi?
Výroba prvku byla samozřejmě obtížná, formy pro betonáž byly komplikované a zčásti jednorázové. I vlastní betonáž byla problematická kvůli hutnění směsi ve vrchlíku. Byl to průzkum bojem, ale povedlo se, z velké části i díky obětavému nasazení našich studentů. Výsledný prefabrikát vykazuje vysokou kvalitu povrchu i přesnost rozměrů podle původní dokumentace z roku 1937 získané z Vojenského historického archivu při Vojenském ústředním archivu Armády ČR. Sanační zásah se ale netýká pouze vlastní repliky, ale i dalších navazujících opatření, jako je dobetonávka šachty, jde o komplexní technické řešení.
Předpokládáte, že podle zapsaného užitného vzoru bude možné repliky zvonů vyrábět sériově?
Ano, o naši repliku svrchní části je zájem i z dalších klubů. Předpokládáme výrobu dalších exemplářů, nyní nás ale přibrzdila ochranná opatření kvůli koronaviru, která znemožňovala účast studentů v laboratoři, což je pro výrobu zvonu klíčové. V současné době máme vyvinutou technologii pro výrobu replik svrchních částí zvonů typu AJ-S-D a AJ-S-N, které jsou nejčastějším typem na objektech těžkého opevnění.
Je vlhkost a zatékání největším problémem, se kterým se u předválečného opevnění setkáváte?
Pevnosti lze rozdělit do dvou skupin na těžké opevnění (TO), což jsou pěchotní sruby a tvrzové objekty, a na lehké opevnění (LO) vzor 37, vzor 36. Převážná část těžkého opevnění byla silně poškozena už za okupace v důsledku „těžby“ kovu z konstrukcí, kdy se odstřelovaly konstrukce pro vyjmutí pancéřového zvonu a vytrhávaly se střílny. Mnoho objektů TO bylo poškozeno střeleckými zkouškami wehrmachtu v letech 1939 až 1940 při přípravách na útok proti Maginotově linii ve Francii.
Bunkr na Pláni otvírá vždy koncem měsícePrvní prohlídky spolek plánuje 27. a 28. června od 9 do 17 hodin. K vidění budou i RC modely tanků a železnice. Prohlídky budou v malé skupině a zatím v rouškách. Pěchotní srub T-S 20 se otvírá jednou měsíčně. Spolek ukáže repliku zvonu, po letech také osadil repliku původní vzduchotechniky v horním a částečně i dolním patře objektu. Největším tahákem bude střelecká místnost, kde vedle vzduchotechniky přibylo nově dvojče těžkých kulometů vz. 37 umístěných v kulometné lafetě. Expozice v bunkru se rozšířila o nové výstavní panely věnované výstavbě objektu a opevnění v Jestřebích horách, legiím, skupině S 21 B a poválečné armádě. Blíže o programu na webu spolku. |
Naprostá většina zvonů a střílen, které ještě po válce zbyly, byly vytěženy v 50. letech. V dalších letech se na zhoršování stavu objektů TO podepsala voda a vlhkost, která byla hnacím motorem degradačních procesů v betonové konstrukci. Jde o kalcitové výluhy z betonu, průsaky v suterénu, odpadávání krycích vrstev, karbonatace betonu a biokoroze povrchových vrstev.
Liší se situace objektů lehkého opevnění?
Ano, velké množství LO bylo v letech 1939 až 1940 okupanty zcela zničeno odstřely nebo zabetonováno jako prevence před jejich použitím v případném povstání, což se týkalo zejména takzvané Pražské čáry. Zbývající byly ponechány osudu, kromě krátké epizody jejich reaktivace v letech 1944 až 1945 proti postupujícím armádám spojenců.
Část objektů LO v jižní a západní části ČR armáda reaktivovala a udržovala v 50. a 60. letech proti „imperialistickému nepříteli“. Od 70. let je už stát neudržoval. U LO se projevují poruchy typické pro dlouhodobé působení vody a vlhkosti na betonovou konstrukci: kalcitové výluhy z betonu, odpadávání krycích vrstev, koroze výztuže, karbonatace betonu, biokoroze povrchových vrstev. Na rozdíl od objektů TO ale většina dochovaných LO nebyla fyzicky poškozena, a proto je i řada v relativně dobrém stavu, alespoň z hlediska celistvosti nosných konstrukcí.
Pěchotní srub stojí pod hřebenem Jestřebích hor při silnici mezi Červeným Kostelcem a Stárkovem.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Dá se dnes věrně napodobit beton používaný ve 30. letech na opevněních, který se často zmiňuje jako velmi kvalitní?
Byl na svou dobu opravdu velmi kvalitní, v mnoha ohledech dokonce kvalitnější, než se používal na Maginotově linii ve Francii. ČVUT tehdy operativně provádělo zkoušky použitého betonu ve svých laboratořích, takže máme k dispozici originální zkušební protokoly z let 1937 až 1938 a víme o něm skoro vše. Doba se ale posunula a dnes už samozřejmě umíme vyrábět ještě mnohem kvalitnější betony.
Zkoumáte i další bunkry?
Kromě spolku Pláň spolupracujeme i s Běloveským pevnostním skanzenem v Náchodě, kde řešíme opravu omítek pevnosti N-S 84 v Náchodě, dále jsme navrhli v roce 2017 sanační zásah na pevnosti R-S 74 v Orlických horách, šlo o odstranění vlhkosti v suterénu. Letos na jaře jsme měli řešit sanace na pevnostech Bouda a Stachelberg, ale kvůli koronaviru jsme to museli odložit. Vedle toho naše fakulta loni získala od ministerstva obrany i dvě vlastní malé pevnosti vzor 37 na Lounsku, na kterých provádíme dlouhodobá měření.
21. června 2020 |
