Bývalý sdruženář Stanislav Jirásek sleduje napjatě zimní olympiádu v Soči kvůli skokanským botám, které vyvinul. Závodí v nich rakouský reprezentant v severské kombinaci Wilhelm Denifl i finská skokanka Julia Kykkänenová. Ta byla před týdnem sedmnáctá, Denifl devatenáctý. Pro boty HOP to byla premiéra.
"Uvidíme ještě, zda Willi pojede čtvrteční týmový závod v severské kombinaci," říká Stanislav Jirásek, jenž podniká v Nízké Srbské, části Machova na Náchodsku. Skokům a severské kombinaci se věnuje přes padesát let.
Poprvé závodí v celokarbonových botách
Rakušan už dřív otestoval několik typů jeho bot, pro olympijské hry dostal poprvé celokarbonovou botu.
"Od počátku jsem nechtěl nikoho kopírovat. Velmi si cením spolupráce s Willim, ke každé botě dokáže říct své postřehy," podotýká Jirásek. K nápadu vymyslet boty ho přivedl šéftrenér italských skokanů Jakub Jiroutek, s nímž u italského A týmu spolupracuje.
Chtěl také prolomit monopol, který má na boty pro skokany už skoro třicet let německá firma Hess. Zkouší se prosadit hlavně u sportovních klubů, jež pracují s dětmi.
Zatím prodává tři typy, jeden je pro děti. Další typ s karbonovou mezipodešví, která má zaručit lepší stabilitu při letu i doskoku, je pro juniory i veterány. Nejdražší jsou celokarbonové boty Fiemme, které vznikly ve spolupráci s mistrem světa z roku 2012 Slovincem Robertem Kranjecem.
Na povrchovou část boty používá italskou koženku, boční části jsou z kůže. Plastové díly musí vydržet teploty od plus 40 stupňů Celsia do minus 40 stupňů a musí vyhovovat pevností a tuhostí. Karbonové díly si už podnikatel nechal patentovat v České republice.
Materiál je ze zahraničí, broumovská firma Braha lisuje plastové díly a boty se šijí v Botasu Skuteč. Zatím firma prodává stovky párů bot od Ameriky po Japonsko, do Česka jdou jen asi dvě procenta. Nedávno začala šít i dětské kombinézy a sází také na spolupráci s finským výrobcem nového typu vázání pro skokany.
Olympijské hry "přihrály" významnou zakázku také továrně Juta. Královédvorská textilka vyrobila 50 tisíc metrů čtverečních fólií, takzvaných parozábran, pro novou hokejovou arénu Bolšoj, a dokonce přemýšlí o tom, že v Rusku vybuduje svůj vlastní závod.
Jsou olympijské puky z Náchoda?
Jak je to s puky na ruské olympiádě, je pořád hádanka. I když bývalý brankář Vladislav Treťjak hrdě už před začátkem her oznámil, že se bude hrát s ruskými puky, Rusové se dosud neobtěžovali náchodské firmě Rubena potvrdit, zda dosavadních téměř 200 olympijských gólů mužského turnaje padlo skutečně s náchodskými puky.
Jisté je, že Rubena předloni odmítla pro pořadatele vyrobit puky bez svého loga, avšak na podzim jich prodala na východ celý kontejner a téměř jistotu jí dalo Treťjakovo faux pas.
"Rozhodili jsme sítě a chceme co nejdříve zjistit, zda to skutečně jsou naše puky. Každopádně víme, že pořadatelé dělali vše pro to, aby ty puky mohli deklarovat jako ruské," říká manažer Rubeny Petr Holeček.
Dosud se nepodařilo rozehnat stín pochybnosti, zda nejde o falzifikát. "Přestože okopírované puky vypadají úplně stejně, bezpochyby fungují jinak. Samozřejmě se alespoň jeden olympijský puk budu snažit získat, abychom si ověřili jeho pravost, protože Číňané dokáží napodobit prakticky cokoli," tvrdí ředitel propagace Jiří Šimánek (rozhovor s ním najdete zde).
