Mezi lety 2006 a 2015 urazil neuvěřitelných 37 tisíc kilometrů a v sedle strávil 2 177 hodin. Na cestách zásadně přespává pod širákem ve spacáku.
„Mám rád dobrodružství, vždycky jsem chtěl navštívit hlavní města Evropy,“ odpovídá čtyřiatřicetiletý dobrodruh na otázku, proč to všechno dělá. O cestách a ujetých kilometrech Evropou vypráví s takovou samozřejmostí, že se tomu nechce věřit. Kdyby všechny výlety neměl pečlivě zdokumentované a nafocené.
Ivo Janeček nehovoří žádnou cizí řečí, ale to mu nebrání vyjet všude, kam si usmyslí.
„Neřeším to, domluvím se rukama nohama. Sednu na kolo a jedu. Když si chtějí lidé popovídat, vždycky to nějak zvládnou,“ říká muž, který projel 39 evropských států, 35 hlavních měst a překročil 99 hraničních přechodů.
Všechno to začalo před 14 lety, kdy si koupil trekové kolo Author Horizon. „Původně jsem si myslel, že s ním budu jezdit jenom do Zábřezí na koupaliště, což je nějakých pět kilometrů,“ vzpomíná s úsměvem.
Hned první den se jel projet po východních Čechách a po pěti letech, kdy neseděl na kole, našlapal 106 kilometrů. V následujícím roce si vytvořil osobní rekord, po vyjížďce do Prahy a zpátky tachometr ukazoval 276 kilometrů. Zjistil, že sedět hodiny na bicyklu a šlapat, mu nedělá absolutně žádný problém. Začal plánovat první vícedenní výlet.
V roce 2006 vyrazil, jak sám říká, „jen“ do Záhřebu za kamarády, se kterými se potkal na dovolené v Chorvatsku. O jeho plánu věděli pouze oni.
„Doma jsem řekl, že se jedu projet na Moravu, ostatním, že jedu na Slovensko. Neměl jsem moc natrénováno, ani sám jsem moc nevěřil, že to zvládnu,“ vzpomíná Ivo Janeček.
Denně ujede i přes 200 kilometrů
Maratonské putování na kole mu zachutnalo, začal si dávat vzdálenější a vzdálenější cíle. Následovala cesta do Paříže za 13 dní, celkem přes 2 600 kilometrů s úctyhodným průměrem 208 kilometrů denně. A to si ještě vyšetřil den na návštěvu hlavního města Francie. Na dalších cestách šel denní průměr mírně dolů.
„Většinou se to pohybovalo kolem 160 kilometrů,“ poznamenává.
V roce 2008 se vydal do Říma, při další výpravě do Londýna poprvé strávil na kole celý měsíc. V roce 2011 si vybral Barcelonu, následovaly Atény a nejdelší štreka do Istanbulu, kdy za 25 dní urazil 4 700 kilometrů a zajel si na Ukrajinu, do Moldávie a Rumunska.
Ivo Janeček na kole poznal také Finsko a Norsko. Zatím poslední výprava ho v roce 2015 zavedla do Moskvy.
S rostoucími vzdálenostmi se zvyšovala zátěž, kterou na kole v brašnách vezl. Při cestě do Ruska to bylo 85 kilogramů, o 19 kilo více, než vážil sám. Kromě oblečení, jídla, nářadí, náhradních dílů a nezbytné GPS navigace s sebou vozí solární panel na dobíjení telefonu a baterií. Ivo Janeček je také vášnivý fotograf, na cesty bere zrcadlovku i stativ.
Cestovatel spí většinou venku ve spacáku, na snímku nocleh pod Eiffelovou věží v Paříži.
Do ruského Petrohradu se Ivo Janeček vydal v roce 2015.
„Hrozně mě baví focení nočních měst. Třeba po Moskvě jsem pobíhal do čtyř do rána,“ říká dobrodruh, který všechny cesty absolvoval v sandálech, obyčejném triku a kraťasech.
Nejvíc kilometrů na jeden zátah ujel při zpáteční cestě z Istanbulu. Nasedl na kolo kousek od maďarských hranic a bez jediné minuty spánku dojel až do rodné vesnice pod Zvičinou. Na tachometru měl těžko uvěřitelných 470 kilometrů.
Nocleh pod Eiffelovkou
Při návratu z Finska chtěl překonat hranici 500 kilometrů. Po 22 hodinách a 330 ujetých kilometrech to však kvůli silnému protivětru vzdal.
Nepotrpí si na luxus, myje se v řece nebo vodou z PET lahví a zásadně spí venku ve spacáku. Když je špatné počasí, schová se na autobusové zastávce či na střídačce u fotbalového hřiště.
„V hotelu jsem nespal nikdy, za celou dobu jsem v obydlí strávil noc asi čtyřikrát. Díky tomu mám volnost a nemusím se řídit podle toho, kde bych měl rezervované ubytování. Nikdy nechodím spát za světla, abych na sebe zbytečně neupozorňoval,“ vykládá a ukazuje fotografie, na kterých bivakuje v kukuřičném poli, hustém lese, ovocném sadu nebo na pláži s kolem opřeným o věž plavčíka.
V Petrohradě spal na lavičce v parku, v Paříži pod Eiffelovou věží, v Londýně zase sto metrů od Big Benu. Za celou dobu ho až na poruchy na kole, jako byly prasklé dráty nebo vysypaná ložiska, nepotkaly žádné opravdu vážné problémy. Pouze v Alpách ho kamion vytlačil ze silnice a on skončil v příkopu.
Každý výlet pečlivě plánuje, vybírá si méně frekventované silnice. Ale třeba v Bulharsku profrčel přes 120 kilometrů po dálnici.
„Alternativní cesta by znamenala velkou zajížďku. Nevěděl jsem, kudy mám jet, navíc mě tam poslali policisté. Pak jsem zjistil, že v Bulharsku stejně jako v Albánii cyklisté jezdit po dálnicích můžou,“ podotýká Ivo Janeček.
V začátcích, kdy ještě neměl GPS navigaci, si vypsal průjezdní body na papír a jel podle nich. Jeho 14 let staré kolo už má najeto více než 45 tisíc kilometrů. Mezi nejnáročnější výlety řadí Norsko, kvůli nevyzpytatelnému počasí i kopcovitému profilu silnic klikatících se mezi fjordy. Na dno sil si sáhl také v rozpáleném Řecku nebo v Istanbulu, kde v té době ve stínu naměřili přes 40 stupňů.
„Nejkrásnější přírodu jsem viděl v Norsku, z měst mě nejvíc zaujal Petrohrad. Nejochotnější lidi jsem potkal na východě, na Ukrajině, v Rusku a bývalé Jugoslávii. Ze začátku jsem se tam trochu bál, byl jsem nejistý. Teď bych tam jel klidně znovu,“ vypráví Ivo Janeček.
V běloruském Minsku mu místní několikrát nezištně nabídli nocleh u nich doma. V posledních dvou letech sice v zahraničí kvůli nedostatku času nebyl, ale cyklistického putování se vzdát nechce. Láká ho cesta podél Azurového pobřeží ve Francii a kopcovitá Andorra.
