Jenomže z týmu, který v minulé sezoně hrál 1. ligu, zůstal pro krajskou ligu, kde se tým pohybuje nyní, zcela sám.
"I když hraju stále hokej, zvykám si na trochu jiný sport. Hlavně v prvních přátelácích jsem si připadal jak v jiném světě, jak kdybych četl v jiné knížce," říká s úsměvem ostřílený matador, jenž jako jediný může svým novým spoluhráčům v kabině vyprávět, jaké to je hrát za Vrchlabí 1. ligu.
Tak velký rozdíl to je proti tomu, co se hrálo v první lize?
Samozřejmě velký, ale je to pochopitelné a dalo se to čekat. Ať to totiž na ledě je, jak to je, strašně si vážím toho, co kluci pro hokej dělají a že ho chtějí hrát.
Na co se zvyká nejhůř?
Dřív jsem si všímal hlavně toho, co dělá soupeř, teď si musím všímat hodně toho, co dělají čtyři spoluhráči, a propočítat, co z toho vznikne. Ale jak říkám, mají toho odehráno mnohem méně.
Jste jediný, kdo ve Vrchlabí zůstal z bývalé profesionální éry. Prý byste se ale dalšímu profesionálnímu angažmá nebránil...
Nebránil a nebráním. Zdraví slouží, výkonnost je snad také ještě slušná, tak proč ne. Bohužel nepřišla taková nabídka, která by vyhovovala. Už se nechci harcovat někde po republice, zatím to je takto a uvidíme, co bude dál.
Jak si zvykáte na život bez profesionálního hokeje?
Vlastně bez něj nejsem, jen ho profesionálně nehraju. Trénuji v Hradci Králové mládež, do toho jezdím čtyřikrát v týdnu do Vrchlabí, a tak to dnes všechno dost těžko časově stíhám.
Trénování mládeže je vaše budoucnost?
Určitě mě trénování láká, ale je to také otázka doplnění vzdělání.
Jak se vám zatím jeví nové hokejové Vrchlabí?
Hlavně jsem rád, že tady hokej zůstal, že se nestalo něco podobného jako v některých případech, kdy místo hokeje byla na zimáku tržnice a hokej tam na dlouhá léta skončil. Samozřejmě podmínky jsou jiné než dřív.
Co ale Vrchlabí zůstalo, jsou diváci, chodí jich dost. Věřil jste, že jich bude tolik?
Byl to jeden z důvodů, proč jsem to zkusil. Ve Vrchlabí byli fajn diváci vždycky a nezasloužili si, aby tam hokej skončil. Byl to jeden z nejpodstatnějších bodů při rozhodování a jsem rád, že se vyplnil a lidi chodí, proto to i děláme.
Soutěž jste začali dobře, po třech výhrách jste ale dvakrát prohráli. Jak s tím jste spokojený?
Poslední zápas s Hronovem nám opravdu nevyšel, ale nedá se nic dělat, zlepšíme se.
Jste kapitánem týmu a nejzkušenějším hráčem, nechají si vaši spoluhráči poradit?
Určitě. Vidím, že chtějí, že mají snahu to podle mne udělat, dokonce jsem v úvodu viděl, že se bojí, co ze mě vypadne.
