Závod vyhrál český biker Mikuláš Nevrkla. Jeden z nejznámějších českých extrémních závodníků Michal Mároši, který v sobotu ve Svatém Petru obhajoval už pátý triumf, bral letos „pouze“ bronz. V jednačtyřiceti letech na sebe sice už dává větší pozor a tráví víc času s rodinou, ale při závodech se stále nešetří. Jako o život jelo v sobotu i dalších 199 závodníků, kteří se po červené sjezdovce řítili v duchu úsloví „kdo přežije, vyhraje“.
„Trať byla těžká, tvrdá a rychlá. Vyšlo počasí, všichni závodníci dorazili, startovka byla plná, takže spokojenost,“ říká Mároši, který se pravidelně účastnil prestižních X-Games a světových pohárů.
Podobné závody ho stále baví. „Řekl bych, že čím dál víc. Zrovna třeba k tomuto závodu mám blízký vztah. Startovní listinu jsme měli vyprodanou za pár minut. Jsem z toho nadšený. Pro mnoho jezdců i diváků je to atrakce, jede se na nejlepší sjezdovce v Česku, to si nikdo nechce nechat ujít,“ uvažuje.
Mároši navázal na tradici, která trvá už patnáct let. „Je to akce, kterou jsem si sám namaloval, je to pro mě srdeční záležitost. Není to, jako když pořádáte závody v obchodním domě. Mám za to, že horská kola patří do hor. Svézt se na kole v zimě v horách z kopce je pro mě skvělý zážitek,“ říká.
Kromě kola se hodně věnuje snowboardingu. Jezdí po horách, hledá volné terény. Organizuje různé jiné závody, staví překážky. A taky se stará o Špindl Bike Park. „Zásadní problém je, že je v Krkonošském národním parku. Jeho rozšíření je problematické, tak se alespoň snažíme vylepšovat překážky, které tam už jsou. Nyní máme povolení na rozšíření jednoho trailu. Pořádáme závody, hrajeme si,“ vysvětluje.
Přestože mu je už přes čtyřicet, stále se udržuje v kondici. Cítí se teď dokonce lépe, než když objížděl závody světového poháru. To si totiž pořádně neodpočinul. „Nakoplo mě, že si teď všechno můžu naplánovat, jak uznám za vhodné. Tělo mě přestalo bolet. Snažím se hýbat každý den, to je stěžejní. Sice jsem měl loni těžký úraz, ale dostal jsem z toho,“ pochvaluje si.
Loni si na pětkrát zlomil klíční kost, kterou měl už předtím zpevněnou železem. „Do toho jsem měl utržené rameno a otřes mozku, vyražený dech a byl jsem celý odřený. Asi dvacet metrů jsem se kutálel po skále,“ vzpomíná (více čtete v článku Mám asi dvacet zlomenin).
Už nedělám zbytečné ptákoviny
Dohromady se dával asi tři měsíce. „Pak jsem se vyboural ještě jednou, to už nebylo tak hrozné, ale taky mě to asi na měsíc odstavilo. Loňská sezona byla prostě taková „vachrlatá“. Letos už by to ale všechno mohlo být o něco zábavnější,“ věří.
Teď už tolik neriskuje. „Přece jen mám doma děti, kterým se chci věnovat. Už to samozřejmě vnímám trochu jinak. Rodina má starost. Proto už nedělám zbytečné ptákoviny,“ přiznává.
V poslední době hodně spolupracuje se snowboardcrossařkou Evou Samkovou, mimo jiné čerstvou mistryní světa. A nemůže si ji vynachválit. „Evka se narodila na správném místě, ve správný čas, je nesmírně cílevědomá, umí si srovnat priority a opřít se do toho. Ví, co dělá. Je to super závodnice, je skromná, s každým se baví. Je to skvělý člověk,“ dodává.
