Přehlídka si během krátké historie získala velké renomé, každoročně ji navštěvují tisíce diváků. "Už první ročník ukázal, že festival nového cirkusu do Trutnova patří. Lidé i přes počáteční nedůvěru pochopili, že tento žánr je hodnotný a přitom velmi atraktivní," říká ředitel společenského centra Uffo Libor Kasík, který je duchovním otcem festivalu.
V čem se bude letošní ročník lišit od předchozích?
Na rozdíl od předchozích let, kdy festival trval tři až čtyři dny, bude letošní Cirk-uff šestidenní. První tři dny budou probíhat v Uffu, kde La Putyka uvede světovou premiéru a dvě reprízy představení Dolls. V dalším programu vystoupí soubory udávající směr nového cirkusu nejen z Evropy, ale i z Chile. Prostor dostanou také čeští Bratři v triku, cirkus Mlejn či Divadlo Kufr a podobně jako vloni na open stage vystoupí začínající domácí umělci. Festival bude opět pestřejší, vystřídají se různé přístupy a disciplíny. I to, co návštěvníci uvidí venku, a tudíž zdarma, budou velmi kvalitní, akrobaticky náročná a dost často i vtipná představení. Poprvé bude na ulici například teeterboard nebo ruská houpačka, na kterých akrobaté skáčou až do osmimetrové výšky.
Prestižní časopis The Economist zařadil Cirk-uff do ročenky World 2014 mezi 29 celosvětových akcí, které v letošním roce doporučuje sledovat. To pro vás asi muselo být velké překvapení…
Já to považuji za neskutečnou věc. Vedle takových událostí, jako je přijetí eura v Lotyšsku, se objevil Cirk-uff. Je to jediná kulturní akce na světě, kterou časopis v tomto výhledu na rok 2014 doporučil svým čtenářům po celém světě ke sledování. Nejsem tak namyšlený a naivní, abych si myslel, že Cirk-uff je nejvýznamnější kulturní akce na světě, ale svědčí to o tom, že festival jde správným směrem.
Je to velké ocenění, ale zároveň závazek. Vnímáte to také tak?
Neobávám se, že bychom nedokázali udržet a rozvíjet kvalitu festivalu, ale spíš záleží na tom, zda nás budou i nadále podporovat sponzoři, město a ministerstvo. To je nejtěžší úkol.
Je u festivalu tohoto typu náročnější udržet kvalitu, než třeba u hudebního festivalu, kde je přeci jen širší výběr?
Nemyslím si, že by to bylo vyloženě těžší, je to trochu něco jiného. Hudební festivaly sází na známé kapely, kdežto soubory, které vystupují na Cirk-uffu, lidé nemají šanci znát. Jsou to představení, která vznikla v letošním nebo loňském roce, ale my víme, že jsou na dva roky dopředu vyprodána a mají ty nejlepší reference. Od začátku spolupracujeme s Šárkou Maršíkovou s Cirqueonu, sám objíždím evropské festivaly. Účinkující vybíráme pečlivě.
Během roku vznikne spousta představení, ale zdaleka ne všechna jsou dobrá, jiná jsou třeba příliš finančně náročná. Ne vždy jsou však ta nejdražší a zároveň nejlepší. Někdy mi připadá, že nový cirkus se díky tomu, jak je jeho financování nastavené, ubírá poměrně složitou cestou. Aby vzniklo představení, je potřeba získat nejlépe evropský grant. V něm musí být zastoupeni performeři z různých zemí, v těchto zemí se musí třeba i zkoušet. To na jednu stranu samozřejmě přispívá ke vzájemnému obohacování, ale pokud se na jednom projektu podílí příliš subjektů, hrozí rozmělnění hlavní myšlenky a někdy je to bohužel vidět.
Když jste festival v Trutnově před čtyřmi lety zakládali, neměli jste obavu, jak jej lidé přijmou?
Já jsem tomu věřil. Věděl jsem, že Uffo si vyžaduje jiný přístup, než je u nás běžný, a že nový cirkus je přístupnější žánr než třeba současný tanec.
S tím souvisí i to, že Uffo od svých začátků nabízí také náročnější divadelní tvorbu. Nejen komedie, jak je to v menších městech běžné…
Já bych to trochu zobecnil. Ono je potřeba si definovat, proč se kultura dotuje z veřejných prostředků. Pokud dotace má mít nějaký smysl, musí mít celospolečenský efekt. Snažíme se proto lidem nabídnout třeba v rámci abonmá představení, na která by třeba sami nešli, ale která je potom osloví a otevřou jim nové obzory. Lidé o tom přemýšlí a ve svém důsledku jsou tolerantnější vůči věcem, které neznají. Ať chceme nebo ne, strach z neznámého je v nás. Někdy se stane, že přestřelíme a že návštěvníci z představení odejdou. To samozřejmě nechceme. Je třeba neustále hledat tu správnou mez.
Jak daleko jste schopni zajít?
Rozhodně nehodláme směřovat pouze ke složité a intelektuální tvorbě, ale ani dělat pouze styl "po práci legraci". Chceme lidem nabídnout pestrost, uměleckou kvalitu a emotivní zážitek. Pak má naše práce smysl.
