Od vzniku termínu „oranžová tsunami“ letos v říjnu uplyne 13 let. Drtivé bylo tehdy vítězství sociální demokracie v krajských i senátních volbách. Výjimkou nebyl ani Královéhradecký kraj, kde ČSSD ve volbách do zastupitelstva ulovila nevídaných 31,94 procenta hlasů.
A je to také Královéhradecký kraj, kde se po 13 letech projevuje krize tradiční strany zvlášť silně. Povážlivě totiž přibývá oranžových odpadlíků.
V loňských volbách do Senátu sice Miroslav Antl a Jaroslav Malý obhajovali své křeslo v horní komoře parlamentu, avšak nikoli v nemoderním oranžovém dresu, ale už coby nezávislí kandidáti.
Po dubnovém celostátním sjezdu na protest se směřováním strany opustil ČSSD po 23 letech členství dlouholetý poslanec, nynější ředitel Krkonošského národního parku Robin Böhnisch.
Vzápětí se ze stejného důvodu vzbouřil i hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, jenž rezignoval na místo v kandidátce do letošních voleb do Poslanecké sněmovny.
Na jeho stranu se už dříve přiklonil i bývalý hejtman Královéhradeckého kraje Jiří Štěpán, který naznačil, že ČSSD již nedokáže prosazovat svůj vlastní program. A položil otázku, zda existuje možnost jiné koalice než s hnutím ANO.
Krizi ČSSD podpořily i exody někdejšího plzeňského hejtmana Josefa Bernarda, bývalého jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly, Jaroslava Foldyny, jenž se přidal k SPD, exministra průmyslu a obchodu či zemědělství Jana Mládka, poslance Karla Černého a nejnověji i tichý odchod bývalého předsedy vlády Bohuslava Sobotky.
Radost sociálním demokratům nedělají ani volební preference, ve kterých se potácejí na hraně vstupu do sněmovny, podobně jako komunisté a Přísaha Roberta Šlachty.
Jestli se potopí, potopím se s ní
V kraji se nejstarší českou stranu pokusí vyvést z krize očekávaný lídr - starosta Náchoda a poslanec Jan Birke.
„Pochopitelně jsem v mírném neklidu. Snad se nám podaří přehoupnout přes pět procent, což je i můj cíl. Já každopádně z lodi neodejdu. Jestli se potopí, potopím se s ní,“ vzkázal odpadlíkům Birke, že pro ně nemá pochopení.
Zatímco někteří členové ČSSD vztek dusí a čekají, kam jejich strana otočí kormidlem po volbách, exposlanec Robin Böhnisch odešel s rámusem. I čtvrt roku poté je na něm jasně patrné zklamání, které mu připravily sjezd, úspěšná obhajoba šéfa Jana Hamáčka a snad až příliš levicové zaměření strany. Jeho frustrace je tak velká, že jeho hlas v říjnových volbách údajně zcela jistě sociální demokracie nezíská.
„ČSSD není reprezentant sociálnědemokratické politiky aspoň tak, jak bych si představoval já. Nyní mám dost pracovního vytížení na to, abych žil politikou, ale můžu říct, že budu jen s obtížemi hledat subjekt, kterému dám svůj hlas. ČSSD to však nebude,“ prohlásil ředitel Krkonošského národního parku.
Popsal své pohnutky, proč se po 23 letech rozloučil se svou stranou: „Mám pocit, že ve straně zvítězilo názorové křídlo, se kterým se dlouhodobě neztotožňuji. Vyhrálo to řekněme víc levicové, možná směřující až k alternování některých názorů a nápadů například SPD. A v takové straně jsem být nechtěl.“
Také exhejtman Královéhradeckého kraje Jiří Štěpán, i když se nálepce rebela brání, reprezentuje poněkud modernější křídlo sociální demokracie. Netají se antipatiemi k prezidentu Zemanovi a lze vidět i jeho rozporuplný postoj ke koalici ČSSD s hnutím ANO.
„Neřekl bych, že bych byl přímo rebel. Každá strana má různé proudy a názory a já jsem se ztotožňoval s tím, co nabízeli jiní. To, jakým způsobem to komunikoval Martin Netolický i jiní, byla pro stranu šance. Sjezd ale rozhodl jinak a to je vše. Nakonec různé názorové proudy jsou vlastně dobré,“ domnívá se Štěpán, který na rozdíl od Netolického na místo ve volební kandidátce, byť až na posledním 20. místě, nerezignoval.
Síla, která vrátí úder
Podle politologa a historika Jana Květiny z Historického ústavu Akademie věd i přes množství odpadlíků stále ještě existují proreformní sociální demokraté, pro které se otevírá naděje na změnu.
„Část straníků se považuje za sociální demokraty tělem i duší, a tak budou ve straně zůstávat a kandidovat třeba z posledních míst kandidátek s nadějí, že neúspěšné volby přinesou ve straně zemětřesení a příznivější změnu kurzu. Pravdou však je, že tak jako kdysi byla značka ČSSD lákadlem pro atraktivní politickou kariéru, dnes je pro známé osobnosti kandidující v jejích řadách spíš přítěží,“ soudí Květina.
Co se stane se značkou ČSSD, pokud pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do sněmovny nepřekoná? Prohra by podle Böhnische mohla nastartovat očistný proces: „Například lidovcům ono nezvolení do Poslanecké sněmovny pomohlo ke konsolidaci a pracovitosti. A já si myslím, že i sociální demokracie takovou očistu potřebuje.“
Jan Birke doufá, že takový scénář letošní podzim nenapíše, přesto slova bývalého stranického kolegy nerozporuje: „Možná takovou ránu skutečně potřebujeme, možná by nám to pomohlo.“
Kdyby ČSSD poprvé v porevolučních letech ve volbách propadla a do sněmovny se nedostala, otevřela by se naděje hlavně pro zatím mlčící moderní křídlo reprezentované Michalem Šmardou, Tomášem Petříčkem či Martinem Netolickým.
„Lze se domnívat, že pokud by podzimní volby skončily pro ČSSD výrazným fiaskem, právě z těchto struktur vzejde síla, která vrátí úder, iniciuje konec Jana Hamáčka v čele strany a zahájí přestavbu sociální demokracie v novém pojetí, daleko méně konzervativním, méně národoveckém a kritičtějším vůči prezidentu Zemanovi. Jakákoli šance na podobnou změnu je však podmíněna tím, že se ČSSD po podzimních volbách neprobojuje do Poslanecké sněmovny,“ míní Jan Květina.
