- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jeden vězeň mi před pár lety říkal, že z věznice jezdí pracovat do fabriky, tuhle práci si vybral proto, že z nabízených zaměstnání je nejlépe placená, Na pracoviště jezdil denně a zůstával tam maximální možnou dobu, chtěl si vydělat a z vězení vyjít bez dluhů. Ale to se nepodařilo. Fabrika sice za jeho práci platila 14 tisíc Kč, z toho si ale většinu nechala sama věznice (za zprostředkování práce, za odvoz na pracoviště a zpět, za dozor na pracovišti) a vězňovi pak připsali na účet jen pět tisíc čistého, Z toho se mu pak automaticky strhly poplatky za pobyt a stravu, ponechány mu byly dva tisíce korun měsíčně, které pak byly použity na kapesné, na splácení dluhů věřitelům a na spoření na dobu po propuštění.
Lidé s oblibou říkají: "zavřete ho, ve vězení ho přinuťte makat, a nepouštějte ho, dokuď celou škodu nezaplatí". Jenže, jestli je tahle historka pravdivá, tak na úhradu půlmilionové škody by vězeň musel pracovat celých 40 let