Nejprve rušíme a pak zase těžce a draze budujeme. Jako školky, v 90. letech se ručila jedna za druhou a dodnes jich je nedostatek. A pokud se budují, tak obvykle na špatném pro většinu rodičů z ruky místě nebo přístavbou, kdy zahustíme již tak husté školky, co jich ještě pár zůstalo. A podobně bezkoncepční práce politiků i v oblasti dalšího vzdělávání, škol všech stupňů. Velkou chybou byla decentralizace školek, skol na úrovně městských části, obcí či krajů. Na jednu stranu se volá po mobilitě praocních sil, tedy aby se stěhoval člověk tam či onde, ale co škola, to jiná ves. Jak potom má dítě přestoupit na jinou školu, když jsou tam zcela jiné osnovy? Chaos, nic jiného, ostudné! A ke všemu vše podfinancované, učitelky (učitelké téměř žádní), zanedbané školy, učebny se starou technikou.

A měl byste lepší nápad, třeba s těma školkama? Držet jim plnou kapacitu prostorovou i personální, zatímco tam místo projektovaných 120 dětí chodí stěží 50 - s tím, že nebudete nic omezovat, protože možná za patnáct-dvacet let to bude potřeba?

Na začátku týdne někde v médiích řešili, že do dvou let (tuším-li správně) "dorostou" do středoškolských let silné ročníky. Co bude potom?

V článku o tom není jediné slovo, takže to určitě neřeší. Až ten problém nastane, oni tam už nebudou, tak proč by je měl nějaký demografický vývoj trápit.