Asi by bylo lepší se zaměřit na formu prohlídky. Chtěli jsme dětem ukázat hrady a zámky u nás a tak jsme na pár výletů jeli. Jenže jedna prohlídka jako druhá. Přesně jak si pamatuji ze školních výletů. Datum, jméno, rodinný vztah, datum jméno, datum jméno, monotónní hlas průvodkyně. Chápu, že ona to říká 10x denně. Návštěvník je tam ale jednou. Navíc faktografická data v množství větším než malém si stejně nezapamatuje nikdo. Skalní jádro návštěvníků (kteří se hlouběji zajímají o historii) přikyvovalo, ostatní tak nějak bez zájmu pouštěli informace druhým uchem ven. Na pár otázek "PROČ je něco tak", byla odpověď "NEVÍM." Průvodkyně měla naučená fakta, která si mohu přečíst na internetu. Takže přesně jako dějepis na základce. Datum, datum, ještě si jich pár pamatuji. 1212,1618-1648, ... :-) Ale co stalo a hlavně proč se to stalo (nějaké souvislosti), to už nevím.

Takže po absolvování pár podobných prohlídek jsme to zabalili. Děti to nebavilo a nás také ne. Protože po ukončení okruhu jsme měli v hlavě guláš informací, které jsme ihned zapomněli. Posledním hřebíčkem (doslova :-) do rakve byla informace. Podívejte se do vedlejšího sálu, ale nesmí se tam. Je tam originál dřevěná podlaha z roku "už nevím, ale sakra dávno." Na otázku, jak to, že "originál stará" podlaha je přišroubovaná vruty s křížovou hlavou, což není ani 90 let starý vynález, byla odpověď: "Jak to mám vědět, já jsem se měla jen naučit odrecitovat podklady, které jsem dostala."