Tak tomu se říká zaoceánská premiéra. Loutkář Roman Bedřich Bauer z Jaroměře téměř 30 let hraje v Boučkově loutkovém divadle, posledních 15 let jezdí s manželkou Libuškou po Čechách. Na první velké zahraniční turné vyrazili však až letos. A hned k protinožcům.
Za sedm týdnů sehráli v pěti australských a třech novozélandských městech 23 představení. S loutkami urazili 40 tisíc kilometrů, z toho pouze přesuny tvořily více než 7 500 kilometrů. Turné takového rozsahu ještě žádný srovnatelně velký soubor u nás podle všeho nepodnikl.
Sydney, Perth, Adelaide, Melbourne, Canberra, Auckland, Wellington a Tauranga. Pohled na štace, kde manželé Bauerovi vystupovali, připomíná turné velké rockové kapely. V nejdůležitějších městech obou zemí hráli na pozvání tamních českých škol a krajanských spolků, tedy pro Čechy a v češtině.
„V každém městě jsme v průměru odehráli tři představení, dvě byla ryze pro děti, upravený Faust pro starší děti a dospělé. Uspořádali jsme také několik workshopů a vyráběli na nich loutky z PET lahví,“ popisuje Roman Bedřich Bauer.
Na šesti workshopech vytvořili 150 „peťaček“. O výjezdu do dalekého zahraničí loutkáři z Jaroměře snili delší dobu. To, že to bude zrovna do Oceánie, byla shoda okolností.
„V Sydney mám kamaráda, který asi před šesti lety prohlásil, že by bylo pěkné, kdybychom tam přijeli zahrát loutkové divadlo. Chytil jsem se toho. Už když jsem soubor přebíral jako principál, prohlásil jsem, že jednou naše divadlo dostanu za moře,“ vzpomíná Bauer.
Boučkovo loutkové divadloSoubor má v současnosti 18 členů. Působí v Jaroměři v budově z roku 1928, která je druhým nejstarším loutkohereckým stánkem u nás. Až dosud jeho členové hráli pouze v Čechách a na Slovensku. Za dobu, co je Roman Bedřich Bauer principál, divadelníci objeli více než 200 měst. |
Oslovil české spolky v Austrálii a jejich reakce byla kladná. Krajané získali grant a připravili turné. S náklady na cestu Bauerovým pomohli sponzoři.
„Nikdy jsme nikde nebyli, nevěděli jsme, do čeho jdeme. Byla to pro nás obrovská zkušenost. Chtěli jsme být minimálně nákladní, ale zároveň co nejvíc akční. Tomu jsme museli všechno podřídit,“ dodává principál.
V Čechách hrají v rodinném divadle, dřevěné proscénium staví před každým představením. Za oceánem museli z prostorových i finančních důvodů improvizovat. Předscénu proto vyrobili z látky, dřevěná těla loutek nahradili plastem, aby hladce prošly letištní kontrolou. Výměna materiálu se na vzhledu ani funkčnosti nijak neprojevila.
„Na místě jsme divadlo stavěli z beden od zeleniny, banánů, z papírových kartonů a lepicí pásky. Pro vyztužení jsme použili všechno, co bylo po ruce: bambusové tyče, hokejky i golfové hole. Zepředu divadlo vypadalo úplně stejně jako to, se kterým hrajeme v Čechách,“ prozrazuje divadelník. Loutky převáželi tisíce kilometrů v kufru.
V Austrálii a na Novém Zélandě hráli v českých školách a klubech. Na stejných místech, kde krátce po loutkářích vedlo turné pro krajany kapely Chinaski.
V hlavním městě Nového Zélandu Wellingtonu dokonce vystoupili společně s Kühnovým dětským sborem na Festivalu české a slovenské kuchyně. Každé jejich představení zhlédlo na 40 diváků, v australském Perthu a Sydney se návštěva přehoupla přes stovku. Celkem pohádky vidělo okolo sedmi stovek diváků.
Provizorní scénu vyráběli divadelníci z krabic a trubek přímo na místě.
„Reakce byly fantastické. Děti si nás pamatovaly, protože veškerá vyvážená kultura, která se k protinožcům dostane, je určená pro dospělé. Tím jsme byli výjimeční,“ pochvaluje si Bauer.
Na rozdíl od českého publika bylo podle něj tamní obecenstvo mnohem bezprostřednější a sebevědomější.
„V Čechách se mě některé děti bojí. Tam se mi nestalo, že by se nějaké dítě stydělo,“ upozorňuje. Za oceán se s pohádkovým repertoárem vydají znovu, další turné plánují od února do dubna 2017.
„Když nás chtějí pozvat, tak přeci musíme jet. To se nedá nic dělat,“ uzavírá loutkář.
