Nový titul určený hlavně dětem od tří let stojí na pomezí poetického fyzického divadla a klaunské grotesky. Na jevišti se střídají snové obrazy s gagy, což ovlivnila právě divácká adresa.
Režisérka se scénografkou Mariannou Stránskou vyšly ze situace důvěrně známé dětem i rodičům: po celodenním shonu se snaží uložit ratolesti do postýlek a trochu si odpočinout. Děti však stále srší energií, spát se jim rozhodně nechce a jejich fantazie se rozbíhá na plné obrátky.
 |
To je ta chvíle, kdy se reálný svět mění ve snový a díky dětské představivosti ožívají stíny na stěnách, pod postelí se ukrývají strašidla a v pokojích se schyluje k polštářové bitvě.
Veronika Poldauf Riedlbauchová čerpala ze značných zkušeností s fyzickým divadlem, ale i z důkladné znalosti dětského publika a vytvořila v Draku nonverbální poetickou klaunskou grotesku.
„U dětského diváka přednost fyzického divadla spočívá v tom, že jeho zákonitostmi jsou hravost, akčnost a vizuálnost. Při svých předchozích inscenacích jsem zjistila, že například groteska či obecně gag je natolik univerzální, že pobaví dospělého i dítě. Pohyb umí vyjadřovat situace stejně dobře jako slovo, nositelem významu je tu tvar a velikost gesta, tělesná energie, kombinace pohybových prvků, temporytmus, přesnost fázování a další,“ vysvětluje.
„Způsob provedení pohybu vás zároveň snadno přenese do imaginárního světa, tak blízkého dětskému myšlení. Stačí například odlehčit těžiště a zpomalit, abyste uvěřili, že letíte balonem. Pohybový slovník má také tu výhodu, že dokáže jednoduchými prostředky rozehrát jednu situaci ve variacích donekonečna, aniž by se doslovně opakoval, podobně jako v dětských říkánkách a hrách,“ říká režisérka i choreografka.
Scéna i hudba podtrhují herecké gagy
Snovou atmosféru inscenace podtrhuje minimalisticky pojatá scénografie.
„Marianna Stránská umístila doprostřed jeviště velkou postel s peřinou a spoustou polštářů, zadní stěnu a podlahu pokryla tkaninou s totožným dekorem, který vychází z válečkové výmalby stěn tak, jak ji známe z dětství. Žádná z rekvizit na jevišti není samoúčelně, trojice herců s nimi aktivně herecky pracuje a s jejich pomocí vytváří na scéně svět plný her a imaginace,“ uvádí Martina Marková z Draku.
Muzika vznikala v přímé interakci se skladatelem Janem Čtvrtníkem, je nedílnou součástí režijní koncepce, přímo reaguje na herecké akce, vystihuje pocity i nálady postav a s pohybem a vizuální složkou je nositelem děje.
Fyzicky náročná inscenace se stala výzvou pro tři zkušené členy souboru, v rolích dětí se představí Petra Cicáková a Luděk Smadiš, jako tatínek Dominik Linka.
„Třetí a poslední fáze zkoušení je časově nejdelší a nejnáročnější. Je to fáze detailní stavby představení, v níž krystalizuje finální tvar celé kompozice. Fáze, v níž z desítek až stovek hodin nashromážděného a natočeného materiálu musíte vypreparovat funkční prvky, znovu je spojovat dohromady a sevřít do jediné hodiny. Jde o mravenčí řemeslnou práci, obtížnou nejen mentálně, ale pro herce i fyzicky. Herci stále dokola musejí opakovat a přeskupovat řadu pohybů a po celodenní zkoušce odcházejí jako po zaběhnutém maratonu,“ uvádí režisérka.
Do hajan! je už druhou dračí premiérou v nové sezoně, první byla výpravná „steampunková maňásková groteska“ autorů Jakuba Vašíčka a Tomáše Jarkovského.
