Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zkusily pop, vrací se k rocku. Vítězné trio K2 rádo zkouší nové věci

  16:29aktualizováno  16:29
Hradecká dívčí kapela K2 - Michaela Vrzalová, Klára Gajová a Monika Ottová - postoupila do českého semifinále iRampy, internetové soutěže videoklipů na iDNES.cz. Dívky, kterým je lehce přes dvacet, spolu hrají už deset let, natáčejí novou desku a nebojí se střídat žánry.

Videoklipem V utajení, který získal v krajském kole internetové soutěže iRampa nejvíc hlasů (více o soutěži čtěte zde), se hradecká dívčí kapela K2 posunula od rocku k popu. Po roce se trio vrací k tvrdší muzice, ale experimentovat a někdy i provokovat chce nadále.

 „Byl to výstřel do neznáma, ale nelitujeme toho. O některé fanoušky jsme přišly, jiní si nás našli,“ říkají v rozhovoru pro MF DNES Michaela Vrzalová (baskytara, zpěv) a Monika Ottová (bicí).

iRampa - soutěž hudebních kapel

V Královéhradeckém kraji jste vyhrály se značným náskokem 263 hlasů, druhý Michal Horák jich nasbíral 198. Co jste pro to udělaly?
Michaela: Kdo nic neudělá, nic nemá. Poprosily jsme známé a fanoušky, aby pro nás hlasovali, soutěž jsme propagovaly hlavně na Facebooku, ale i na koncertech. Považovaly jsme to za důležité. I kdyby se chytlo jen dvacet lidí, dvacet hlasů je dobrých.

Co taková soutěž pro českou kapelu znamená?
Michaela: Je to jedna z těch důležitějších věcí, je to pro nás velká reklama.
Monika: Teď jsme v semifinále a budeme se ještě víc snažit o to, aby nás fanoušci posunuli do finále. Všimla jsem si, že tam postoupila třeba kapela Chai, tu dobře známe.
Michaela: Jednou jsme s nimi hrály na koncertě a Klára (třetí členka kapely) jim zapívala v některé písni na cédéčko.

Co vás živí?
Monika: Já pracuju v Hradci v hotelu, takže mám práci a kapelu.
Michaela: Klára studuje na Vysoké škole ekonomické v Praze a pracuje v jedné firmě, já učím na prvním stupni na základce v Hradci a do toho ještě studuju. Když by se dalo hudbou uživit, bylo by to fajn, ale to byste se musel jmenovat Kabát nebo Chinaski.

A když se jmenujete K2?
Michaela: Tak to máme před sebou ještě dlouho cestu. Pro nás je to taková brigáda, přilepšení. To však neznamená, že se nesnažíme být stále profesionálnější. Už hrajeme deset let a samozřejmě si za koncerty říkáme víc než před několika lety.

Kdybyste se měly vrátit o těch deset let zpět, udělaly byste něco jinak?
Michaela: Ne. Jednou, ještě na začátku, jsme se dostaly do situace, kdy jsme se měly rozhodnout, jestli půjdeme cestou hitparád, otevírala se nám rychlá šance dostat se nahoru, nebo hrát a pomalu se zlepšovat. Rozhodli jsme se pro druhou variantu a myslím, že jsme udělaly dobře. Máme zkušenosti, jsme sehrané, šlape nám to, nic nás nerozhádalo.

Žádná krize? Holky drží ve větším počtu hůř pohromadě než kluci...
Michaela: Je to tak. Chlapi se pohádají, večer se opijou a všechno dobrý, holky to drží v sobě.
Monika: Ale my jsme v pohodě, nic nás zatím nepotkalo.

Stalo se vám někdy, že byste nabídku koncertovat odmítly?
Monika: Málokdy, ale je pravda, že už odmítáme hrát, když jsme na nějaké akci a někdo nám řekne, jestli bychom tam teď nechtěly vystoupit. Taky už nemůžeme přijet na každé narozeniny.
Michaela: Kdo se v tom nevyzná, tak neví, že to zase není tak jednoduché se sebrat a někam přijet hrát. Musíte si přivést vlastní aparáty, celé bicí, zvuk, zvukaře, kabely.

Jinak hrajete za všech okolností?
Michaela: Jednou jsem dokonce hrála v sedě s výronem na noze.
Monika: Hrajeme i s teplotou a rýmou, jinak to nejde.

Kapela je tedy to hlavní, všechno ostatní včetně zaměstnání se tomu musí přizpůsobit. Je to tak?
Michaela: Celých deset let to tak bylo, ale teď se to přece jen trochu mění. Práci s dětma miluju a stává se teď pro mě velmi důležitou. A pracovat budeme muset celý život.

Loni jste říkaly, že přecházíte z tvrdšího rocku na pop. Byl to krok správným směrem?
Michaela: Já bych řekla, že to byl krok. Popsala bych to jako jeden z našich dalších výstřelů, možná výstřelků. My jsme snad vyzkoušely už všechny žánry, ale rock je pro nás srdcovka, proto teď k deseti letům existence kapely točíme cédéčko, které by mělo být o poznání rockovější. Budou tam ale i měkčí věci jako právě píseň V utajení, které by byly schůdné pro rádia, kdyby nám je snad někde chtěli zahrát.

V češtině?
Monika: Rozhodně. Chceme mít české posluchače.

Nenadávali fanoušci, že jste natočily popové věci?
Michaela: Někdo utekl, někdo zůstal, někdo přišel. Jsme zhruba na svém.

Proč jste do soutěže iRampa vybrali právě tento klip? Byla to jasná volba?
Michaela: Úplně jasné to nebylo, ještě byla ve hře písnička Růžová, ale nakonec jsme si řekly, že je prostě nejnovější a že ho tam dáme. Teď máme nové video 1,2,3, které bylo velmi složité sestříhat a děkujeme všem, kdo se na něm podílel. Ještě nevíme, co s ním uděláme, ale máme na něj pozitivní odezvu.

Máte nějaké vzory?
Michaela: Spíš sbíráme od každého něco, nemáme žádného idola. Ale třeba jsem moc ráda, že jsem v Hradci měla možnost vidět Limp Bizkit, na ty jsem se moc těšila.

Co říkáte na projekt Napoleona vaší kolegyně z kapely Kláry? Klip Struna kvůli sexuálnímu podtextu někde dokonce cenzurovali...
Michaela: Já tomu fandím, ale taky jsem měla problém s jedním videoklipem.

O co šlo?
Michaela: Týkalo se písně Neprominu, který vypráví o klukovi, co podvádí svou holku. A ten klip ukazuje, co se honí v hlavě holce, když se to dozví. V hororovém prostředí staré veteriny řežeme ruce a nohy, všude stříká krev. Celé je to obrovská nadsázka, jasně je vidět, že je všechno umělé. Bohužel se to nelíbilo jedněm rodičům, jejichž děcko chodilo do školy, kde dělám, a stěžovali si na mě i na školu. Navíc tam bylo upozornění, že je to pro starší osmnácti let.

Rády provokujete?
Michaela: K rocku to trochu patří, můžete být svůj a nikdo vám nemůže nic říct.

To je i životní motto?
Michaela: My si prostě užíváme každou chvilku, vždyť žijeme jen jednou.

Autoři:



Nejčtenější

Žena chce milion za nezdařenou operaci prsu. Porušila léčbu, řekl svědek

Státní znak (ilustrační foto).

Okresní soud v Hradci Králové řeší případ ženy, která žaluje tamní kliniku Sanus za pokaženou plastiku poprsí. Žena...

Vláda zastavila přípravy přehrady Pěčín, proti které se bouřili místní

Vizualizace přehrady Zdobnice - Pěčín, varianta se sypanou hrází.

Vláda pozastavila přípravy na vybudování přehrady Zdobnice-Pěčín v Orlických horách. Projekt nenašel podporu v regionu....



První kapitán hradecké éry odchází. Nevím, co bude dál, říká Šimánek

Hradecký Jiří Šimánek (uprostřed) si proklestil cestu před brankáře Šimona...

Hokejový útočník Jiří Šimánek nebude od příští sezony hrát za hradecký Mountfield, devětatřicetiletý hráč končí poté,...

Na obchvatu Jaroměře závisí D11, zatím však nemá povolení ani pozemky

Ostrý provoz na dálnici D11 u Hradce Králové (21.8.2017).

Kolaudace dálnice D11 k Jaroměři je podmíněná stavbou severního obchvatu tohoto města ležícího severně od Hradce...

Hradec povede nový trenér, Sýkora po dvou letech končí

Hlavní hradecký kouč Václav Sýkora vysvětluje hráčům další cvičení.

Hokejisté Hradce Králové budou mít v příští sezoně nového trenéra. U týmu po dvou letech končí Václav Sýkora. Loni i...

Další z rubriky

Hostinné i Trutnov budou lákat cyklisty na pumptrack, trať s vlnami

Místostarosta Petr Kesner představuje plány radnice v Hostinném na výstavbu...

Podkrkonošská města chtějí přilákat více cyklistů. V Hostinném mezi vlakovou zastávkou a bývalým továrním komínem pro...

Nové radnice se v Hronově vzdali, za 65 milionů se zdála drahá

Dostavba Jiráskova divadla v Hronově podle Atelieru Tsunami.

Město Hronov couvlo od stavby nového městského úřadu, kterou připravovalo čtyři roky. I když proti přestavbě zchátralé...

Vláda zastavila přípravy přehrady Pěčín, proti které se bouřili místní

Vizualizace přehrady Zdobnice - Pěčín, varianta se sypanou hrází.

Vláda pozastavila přípravy na vybudování přehrady Zdobnice-Pěčín v Orlických horách. Projekt nenašel podporu v regionu....

Najdete na iDNES.cz