RECENZE: Krapp váží podoby lásky jako účetní v povedené hře u Klicperů

Poslední premiérou Klicperova divadla v Hradci Králové je drásavé milostné drama Fernando Krapp mi napsal dopis. Režie komorní inscenace Tankreda Dorsta se ujal Jan Holec. Po delším čase po duu SKUTR se tak zdejší divadlo opět šťastně potkalo s mladým tvůrcem. Režisér i herci jsou střídmí a přesní.

Co naznačil už v rozmáchlé Anně Karenině, potvrdil režisér Jan Holec i nyní v komorním studiu Beseda. Vládne citem pro text, prostor i hradecký soubor. A navíc myslí na diváka v tom nejlepším slova smyslu, bez sebemenšího podbízení dává prostor jeho fantazii.

Však také milostné psychodrama Tankreda Dorsta nazvané Fernando Krapp mi napsal dopis přibíjí v nejsilnějších okamžicích do sedadel jako mistrovská apartní detektivka, leč zločin a pachatele nechť si každý dosadí sám. Je-li vůbec nějaký.

Ceněný německý autor Takred Dorst (1925 - 2017) si pro svůj vztahový „pokus o pravdu“, jak zní podtitul hry, přepsal milostnou novelu španělského spisovatele Miguela de Unamuno Celý muž z roku 1916.

S německou přesností, ve skvělém překladu Vladimíra Tomeše i jazykovou, na třech hlavních postavách vykonstruoval - s patologickou věcností - klipovité psychodrama lásky a manipulace. Chcete-li srovnání, jistá spřízněnost se nabízí s hradeckými inscenacemi Florina Zellera. Ten však uměl věrohodnější konce.

Pravda a lež se v ději - více z vůle autora než osudu - střídají se jak na orloji, občas probleskne nadsázka až absurdní, i otázky střídají jedna druhou: Miluje žena skutečně, nebo je jen zamilována do své lásky? Jaká může být bezvýhradná láska? Lze si ji koupit?

Psychiatr či psycholog by jistě ve spodních proudech v nevyřčeném i zatančeném našli mnohé další, nikdo však nemůže přehlédnout přesnou minimalistickou režii, jednotu tvaru, slov a gest vynikajících protagonistů usilujících o milimetrové, takřka rozhlasové herectví.

Jan Sklenář drží titulního bohatého světáka Fernando Krappa v co nejúspornější podobě. V sebemenších detailech balancuje na nevyzpytatelné hraně ďábelského tajemství a chladného autoritářství, zdrženlivost jeho citů, deklamovaných s účetní důkladností, až děsí.

Velké výkony nemusí řinčet stylizací a expresí. To platí i o Sáře Venclovské v úloze Krappovy romantické manželky Julie, na komorní scéně jako by se její osobnost rozsvítila. Takto půvabná a bez patosu milující žena, která přitom váží každé gesto i slovo, na jevišti nebývá příliš k vidění.

T. Dorst: Fernando Krapp mi napsal dopis

80 %

Jana Slouková, Jan Holec

Klicperovo divadlo Hradec Králové, Beseda

Premiéra: 23. března 2019

režie: Jan Holec

hrají: Jan Sklenář, Sára Venclovská, Jakub Tvrdík, Jan Bílek, Jiří Zapletal

Znamenitý souzvuk akordu doplňuje přesný Jakub Tvrdík v úloze milence, jehož bolestínství, popření i přiznání vzbuzuje odpor, ať už si s Krappovou ženou koketně pinkají s židlí (jedna z nejkrásnějších jevištních metafor), nebo trpí v potupném ponížení.

V několika menších rolích inscenaci dobře slouží, herecky i doslova, také Jan Bílek a Jiří Zapletal. Jednoduché scéně Jozefa Hugo Čačka s lustry vystačí světla a špalír židlí, švih a rytmus udává poťouchlá hitparádová muzika Davida Hlaváče.

Fernando Krapp je zatím to nejlepší, co stávající 134. sezona Klicperova divadla přinesla.